Kočičí poradna – 5. Koťátka se těší k vám domů

Máme tu jaro a začínají se rodit nová koťátka. Chtěli byste si nějaké pořídit? Existuje celá řada možností. Nejjednodušší je asi zajít do útulku a tam si koťátko vzít, máte ale i jinou možnost. A té jsme před dvěma lety využili i my. A tak vám ji dnes, v rámci naší poradny, sdělíme a třeba jí využijete. Jde o koťátka přes inzerát.

Podali jsme si tehdy inzerát na internetových stránkách okolních obcí. Inzerce je pro občany zdarma. Napsali jsme, že bychom si rádi vzali koťátko. Pokud tedy chce někdo koťátko darovat, tak ať se nám ozve a my mu dáme nový domov. Někdy si lidé z různých důvodů nemohou nechat všechna narozená koťátka a tak jsou rádi, že je mohou někomu dát.

Brzy se nám ozvala paní, že se jim narodila dvě černá koťátka, kočičky a že až přestanou pít mlíčko od maminky, tak bychom si mohli jedno nebo obě vzít. V té době jsme si ještě mysleli, že si vezmeme jen jedno koťátko. Po krátké době se ale ozvala ještě jedna paní z jiné vesnice, že má malého kocourka a protože musí odjet do lázní, ráda by ho někomu darovala. Říkala, že je bílo – zrzavý a moc roztomilý.

A tak bylo rozhodnuto. Vezmeme si jednu černou kočičku a toho kocourka. Bylo to asi měsíc po jejich narození, takže jsme museli ještě měsíc počkat. Do doby než začnou sami jíst. To ale nevadilo, alespoň jsme si to doma mohli vše připravit. Pelíšek, něco dobrého na zub a také hračky. Měli jsme už z dřívějška schované nějaké míčky, myšičky a další drobností, se kterými si koťátka ráda hrají.

A bylo to tady. Nejprve jsme si zajeli pro toho kocourka. Hned, jak jsme ho spatřili, věděli jsme, že jsme se rozhodli dobře. Byl opravdu nádherný, milý a koukal naprosto neodolatelně. Vzali jsme ho do náručí a odvezli si ho domů. Jakmile jsme ho postavili u nás na chodbě na zem, bylo to jako by se u nás narodil. Asi za pět minut měl obhlédnuté celé přízemí, hned si našel cestu ke kočičímu záchůdku a vypadal moc spokojeně. Bylo to úžasné. Kocourkovi jsme dali jméno Max.

Asi po týdnu jsme si zajeli i pro černou kočičí slečnu. Vypadla taková milá a hodná. Ale jakmile jsme s ní nasedli do auta, začala nepředstavitelně mňoukat a to trvalo celou cestu domů. Bylo nám jí líto a říkali jsme si, co s ní budeme dělat, když se tak zlobí. Pak jsme ji dali doma na zem a to už tu byl i Maxík. Okamžitě k ní přišel a vítal se s ní. V tu ránu bylo po mňoukání a zrodili se dva nerozluční kamarádi.

Max měl takovou radost, že dostal novou kamarádku, že na ni skákal a chvílemi to vypadalo, že by jí mohl i ublížit. Byla to ale jen hra a Bubu, tak se kočička jmenuje, se už nezlobila a začala řádit s ním. Mňoukala asi proto, že jí bylo smutno a nechtěla být sama. A co z toho plyne? Pokud se rozhodnete pořídit si koťátko, vezměte si raději dvě, aby jim nebylo smutno a uvidíte, jak u vás bude doma veselo.

Už to budou skoro dva roky, co jsou Max a Bubu s námi. Dnes už jsou to velké kočky, ale kamarádi jsou to pořád. Velmi rychle si u nás zvykli a později se skamarádili i s ostatními kočičími obyvateli našeho domu. Jsme opravdu moc rádi, že jsme si je vzali.

Pokud byste tedy chtěli nějaké koťátko, zkuste to přes inzerát. Buďto si podejte svůj inzerát, že byste si rádi kočičku vzali, nebo sledujte inzeráty, že by někdo chtěl kočičku darovat. Pomůžete nejen kočičkám, ale i jejich paničkám a páníčkům, kteří si je z nějakého důvodu nemohou nechat.

Pište nám, jsme rády, když se s námi dělíte o své radosti a starosti s kočkami. Těšíme se na Vaše zkušenosti.

Táňa a Marta – expertky na kočičí život

Naše kočky nás inspirovaly k napsání eBooku Ze života kocourka Bédi. Několik kapitol si můžete přečíst zde. A nově už má i pokračování – 2. díl.