Týden na Geotour Kololoď na lodi Navigator na Nezvyklé cestě K4 nějak rychle utekl, což je škoda.
Celkem ujeto 306 kilometrů +6481m, na Mapy.com najdete přehled mých jízd po ostrovech. Nenechte se zmást nízkým převýšením, občas bylo stoupání fakt těžký. Počasí až na závěrečný déšť super, i koupání v moři několikrát bylo.

Regenerace ťapek po 109 km za 24h bosky začíná. Jen čtyři vrcholy do Horobraní.
Na nejvyšší Stražbenica jsem šel kousek pěšky. Na vedlejší pozor roštím, ještě že lýtka mají odolnější kůži než kalhoty. Pěkný sjezd ke Gatule, kde jsou různé tunely. Dám ještě poslední vrchol Kamenica. Nakonec to od vysílače šlo. A prima sjezdík k lodi Navigator. Jen 19 km +487m.
Přeplavba na ostrov Vis. Malé pěkné městečko Komiža. A zase se mi nepovedlo hubnutí. Večeře na lodi, steak z mečouna, velký plátek. Ještě na mě po různých částech zbyl další. Bude třeba ujet hooodně kilometrů.
A zpětně Makarská po příjezdu. Koupání v moři, zmrzlina
Okruh kolem ostrova Vis. Těžko říct, jestli pětikilometrové stoupání z městečka Komiža bylo peklo nebo ráj. Elekto mě samozřejmě předjeli. Pak ještě další stoupák po makadamu. Jeden lehký kopec do Horobraní. Jenže přehlédl jsem odbočku a vyjel si kus nahoru navíc.
Mírné klesání po úbočí bylo fajn, před Fort George opouštím terén. Hodil by se oběd, mávne na mě Pavlína, parta z lodi už je v restauraci ve městě Vis. Pak jsem hodil lehčí plážování, zahálkování třeba.
A zase stoupání, klesání do vesničky Milna. Ještě si dám kus terénu a pak silnici. Je čas, jedu odbočku na bunkry na pobřeží. Už jen lehký sjezd a jsem u lodi. Pěkných 64 km +1400m.
Mým domovem je oceán. Trocha nadsázky, plujeme týden po Jadranu. Lehké houpání nevadí.
Ráno jsem ještě vyměnil duši píchlou od trnu. Od hladiny moře až k vesnici Pitve rychlý. Před tunelem, kde je zákaz vjezdu kol, začalo kvalitní stoupání po makadamu. V klikatých zatáčkách jsem i někoho z lodi předjel, ti lepší zas mě. Na to, že jsem dojel jen do 500m nad mořem, masakr. Výhledy na ostrovy z vrchu Borovik byly moc pěkné.
Následoval delší mírný makadamový sjezd, ideální pro mě, kousek je na videu. Trocha silnice a parádní koupačka s partou z lodi v čiré vodě v zátoce Prapatna. Do restaurace v Jelse jsme dojeli společně. Pak byl ještě velký zmrzlinový pohár. Knížka sportujeme a hubneme s Tomášem se odkládá. Leda to psát jak se to dělat nemá. Poslední fotky jídel jsou ostatních, pro dokreslení atmosféry.
A pohodovka do Starého Gradu k lodi Celkem ujeto 50 km +867m. Přespal jsem pak nahoře na palubě.
Začátky jsou vždy do kopce, z přístavu Stomorska. Přes Grohote pohodově na druhou stranu ostrova do Maslinice. Lehčí pauza u baru.
Zkratka, místo po silnici, stoupám prudkým makadamem. Kousek jsem tlačil, pak ale byl pěkný výhled. Při sbírání vrcholů odbočuju k vrchu Vela Straža. Jako tlačím asi tři sta metrů, šutry a moc prudký, pak kousek ještě velké kameny. K vrchu Mala Straža už je cesta dobrá. Vyhlídka z rozpadající se věže je famózní. Dolů, pozor jedu, předjíždí mě účastnice Kololodi. Přitom mám na tachometru na mě extrémních 30 km/h po šutrech
Pálím to po silnici do Gornje Selo, občerstvím se v místním obchodě. Ještě nejvyšší vrch se stejným názvem Vela Straža. Padák po asfaltu k moři a jsem zase u lodi Navigator. Hurá na večeři.
Kam jinam šlapat než na Vidovu goru? Nejvyšší vrchol ostrovů 780m. Poctivých dvacet kilometrů stoupání ze Sutivanu. Většinou to šlo šlapat, jenom z vesnice Nerežišća byl smrtelný stoupák. Mám převod jen 34/51 tedy použít pořádně nohy.
Dál a ke konci je asfaltka. Výhledy suprový, nádherný. A postupně jsme se sešli s dalšími účastníky z lodi. Následoval společný lehký sjezd do konoby Gažul. Byl buď pršut, sýr nebo se dala objednat Peka.
Minule jsem jel dolů vlevo přes Dol. Teďka přes silnici rovně a na odbočce doprava. Suprový sjezdík k moři s výhledy na moře. Jedno koupání a zahálkování. A těsně před lodí byla výborná zmrzlina Celkem 44 km +1038m
Z Postiry k obci Pučišća. Pak následovalo šestikilometrové klikaté stoupání po silnici se sklonem 8-11%. Po těch dnech ježdění je kopec prostě kámoš. I jsem někomu ujel, předjel.
Jako odměna káva v Pražnici. A pak pohodově terénem, makadam se jel dobře. Jen jsem levou rukou lehce trefil křoví. Zvlněný terén, a pak sešup dolů k lodi do Sumartinu, přeplavba do Makarské.
Před lety jsme to zhruba tudy stoupali obráceně na Vidovu goru. Hezká zahálkovací dovolená to byla, díky i posádce lodi Navigator Najeto 46 km +916m
Ještě druhá výměna duše. Po naložení tašky do busu strašně pršelo. Počkal jsem a jel můj tradiční okruh do Podgory. Opravují cestu, tak kousek po hlavní silnici. V kopci jsem ještě zvažoval vyhlídku Skywalk Biokovo. Foukalo a nahoře byly tmavé mraky, to by bylo drsný.
Tak zas pod kopcem kolem kostelíku ve skále. Poprvé mokrým makadamem. Cedulka pěšky Sveti Jure za 6:10. To bych si věřil na lepší čas, někdy vyzkouším. Pak nastal májový deštník. U Veliko Brdo úplná průtrž, z kopce to cákalo všude, dres mokrý. Někdo je líný vytahovat pláštěnku. Když jsem jel kolem restaurace dole u mola, mávli na mě, ať dám kolo pod střechu a sednu si. Dal jsem si tuňákový burger.
Po dešti ještě trocha kroužení. Celkem 35 km +764m

Fotka z Visu je od Míňa Preislerová, díky.
Další statistika před 70,1 kg a po 70,5 kg. Na ty porce výborného jídla na lodi ještě dobrý výsledek. Hmotnost asi zvedl ten velký zmrzlinový pohár na Hvaru, že jo. A po bosé stovce týden před, nohy na kole ani překvapivě nebolely.
Zahálkovat a regenerovat umím.
Kolo, dva defekty o trní, měl jsem s sebou ale čtyři duše a lepení. Jemné pláště si s makadamem celkem poradily, už se ze mě pomalu stává terénní jezdec. Dál jeden lehce povolený šroubek. Destičky Galfer zastavily vždycky s přehledem. Hromadu cyklonářadí a materiálu s sebou jsem tentokrát moc nevyužil ani pro ostatní účastníky, měli seřízeno.
Kilt Zahálka – šijeme kilty na míru. Kilt se osvědčil i na dovolené u moře.
Zkuste to také, letní dny pohodlně a bez přehřátí.
Kilt Zahálka – pohodlí pro muže. Informace najdete zde

