16.-18.10.2026 Stovka Povážím

Stovka Povážím 112 kilometrů +7037m, aneb kdo se opováží na Pováží? 💯🙂 V pátek vstávám už ve 4:40. Kurzem, který příště prozradím, bude to ještě dlouhý 🚂 Dál Zábřeh a s Alešem a Lubošem autem na start do Trenčína, kde už je spousta kamarádů. Trasa přes Strážovské vrchy slibuje zajímavá místa a solidní převýšení, bojím, bojím.

Začátek ve 23h a kolem pěkného hradu, zde jsem poprvé, chvíli jdu s Lucií. Sešup do města a hodně prudké stoupání, chvíli trvá, než se rozhýbou lýtka, zas jdu bez hůlek. Na tuhle trasu naprosto geniální nápad 😀

Dál kousek s Petrou a už je tu první občerstvovačka. Olaf, že je to zimní EKUT a jsou čtyři stupně a já jen v tričku. Hřeje mě mládí, dá se říct s velkou nadsázkou. Blíží se další občerstvení ve stanu u zastávky v Trenčianských Teplicích. Slupnu dva toasty. Kde je Lucie? Dle trackeru na náměstí a sakra. Dál pokračujeme chvíli spolu a pokecáme. A je to dobrý, rozednívá se.

Trasa se zatím vlní, nedaleko svahem proběhne stádo jelenů, takové lesní krávy. Z vrchu Vlčinec to začne, sešup prudkým svahem hlubokým listím. Povede se mi i přistát na… Chytnu se větve se značením, která samozřejmě nedrží a skoro žuch. Každopádně jsem dole celkem rychle. A čekám na Lucku

Občerstvení Štyri lipy, polévka, těstoviny. Splácám všechno možné, má spotřeba na sto je hodně extrémní. Lucka jde dřív. Já za Mirou a Petrou. Lehká cesta podél kopce a zavírají se oči, vypínám systém. Prostě se na chvíli kolem druhé rozplácneme na louku.

A plný sil hurá do kopce na vrch Sokol, kde potkávám další partu. Dolů tradičně mimo značení, takže se hlavně nezabít. Dotáhnu zase Míru a překvapivě Lucku, někde tam chvíli bloudila. Vracečka na Košecký hrad pro kontrolu. Přijel se na nás mrknout Petr. Za vesnicí následuje dlouhé táhlé stoupání. Poľany 902m, samozřejmě si kliknu Horobraní

Dole v Mojtíně zase občerstvení, od Magdy dostanu velký kopec těstovin, díky. Lucie jde do tmy na trasu. Já se pak spojím s Mírou. Sekáme tam kilometry, stoupání na vyhlídku je ale poměrně extrémní. Dlouhý sešup z Ostré Malenice též, bezva zábava. Měknu, zhruba dva kilometry před občerstvovačkou Podskalie beru slabou bundu. Zase jídlo a chvíli pauza. Ty máš tracker na 98%, ostatní tak na 15. Prostě jsem profesionálně cestou dobíjel z powerbanky.

S Mírou po čase pokračujeme ke skále Myšacia diera, znám ze SUXu. Batohy necháváme dole. Pak si vzpomenu, že nemáme trackery a vracíme se. Výlez po laně je zpestření, prostě se přitáhnu. Kontrola, dolů na laně přes kilt nevidím kam dát nohu. Jinak má suknička výhody.

Dlouze dlouhý výstup k jeskyni. Když už to vypadá, že jsme tam. Hromada menších skal a lano dolů, to nevyužijeme, projedeme štěrbinou. Malá temná jaskyňa. Jako s čelovkou tak temná není. My menší se plazíme po čtyřech jen pár metrů. Jinak stačí hodně přikrčit. Vysoký Míra to má těžší. Každopádně hustý, vymotat se ven.

Dlouho nocí. Cestou je odbočka ke Zlatému cepínu. Kolují legendy, ale tentokrát to byla taková střední skalka.

Přiznám, že Mírovi do kopce už nestačím. Ještě krátká spací pauza na listí a jehličí. Hradište a pak Míru nechám prchnout. Ještě kopeček Nadskálie, trochu v tričku mrznout a je tu další občerstvení v kulturáku. Kafe palačinky. Trochu sebrat energii v zahálkovací poloze na židlích. Druhé kafe a vstříc poslednímu dobrodružství.

Přiblížení pod vrchol Veľký Manín (890m) jde snadno. Jako šipky ukazují kolmo do svahu. A sakra, jen tak tak se to dá lézt bez klouzání dolů. Místy je několik lan, posilování, přitahování s vlastní vahou. Zhruba sedmdesát kilo plus batoh. Jsem u kontroly. A ještě podobně děsivý úsek k vrcholu. Přiznám, že jsem se tam chvíli sbíral na lavičce. Nic prudšího jsem asi nelezl

Poslední úsek míří klikatě dolů a zas nahoru, na vyhlídku. Dole na louce dám trochu jídla. Sundám boty, ťapky i v botách by potřebovaly soustruh, jak to bylo drsný. Poslední pauza a ještě naštěstí bez puchýřů vzhůru hvozdem plným větví. 

Po očku sleduji na webu trackery ostatních, Míra v cíli, ostatní daleko za mnou. V dálce je Predmier.

Diplom a pěkná medaile od Patrika.

Díky všem za krásný výlet, čas strašný 38:50h. Na začátku jsem naivně myslel na 30h. Spánkový deficit jsem překonal zdárně, ještě že umím zahálkovat.

Průlet nad trasou závodu si prohlédněte zde stojí to za to

---

Tomáš Zahálka