Trpělivost macešky přináší

Mám ráda kolem domu hodně květin. Teď na jaře jsou to hlavně macešky s velkými fialovými, žlutými a dvoubarevnými hlavami. Zasadila jsem je do kamenného truhlíku a pečlivě se o ně starala.

Dobře vím, že je to pochoutka srnců. Na louce nad domem se jich pohybuje asi 10. Často přicházejí až k domu a ochutnávají vše nově zasazené a mladé. Jsou to nejen kytky, ale i mladé stromky keříky nebo smrčky, ze kterých někdy zbude jen ohlodaný kmínek.

Proto mě napadlo, že macešky ochráním a dám na truhlík ohnuté pletivo a na noc je budu zakrývat bílou fólií určenou na ochranu proti mrazu. Od začátku dubna jsem nikdy macešky nezapomněla zakrýt. Každé ráno jsem je odkrývala, abychom si užili jejich krásných květů. Včera večer jsem poprvé připravenou fólii přehlédla a macešky nezakryla.

Nevím, jestli jeden srnec nebo jich je víc, chodí až ke dveřím každou noc okukovat, jaká by tu byla laskomina, ale vyplatilo se. Člověk jednou zaváhal a lahůdka tu čekala. Ráno, když jsem volala kočky na snídani, jsem se lekla, něco tady chybí! Ano barevné květy macešek.

A co z toho plyne – trpělivost macešky přináší.

Kdo by řekl, že to zvíře je tak chytré a trpělivé.

Ještě mám u dveří rašící begonie, mají teprve pár listů, ale vzpomněla jsem si, že vloni jejich velké barevné hlavy někdy chyběly. Takže nesmím zapomínat přikrývat i je.

Jediná květina, která jim nechutná, jsou afrikány. Proto řadu truhlíků na zídce osazuji pouze jimi.

Člověk v přírodě se stále učí.