2.-3.5.2026 K6 24 hodinovka bosky

109,459 kilometrů bosky, můj rekord 👣 Pěkná akce K6 v Konstantinových lázních. Vybral jsem za tým leguano jen 24h a povedlo se mi 38 koleček a kousek. Pěkná oslava narozenin 🎂

Po úspěšné šestihodinovce bosky na dráze v březnu jsem pokukoval co zkusit, co letité botky vydrží. Parta, která dělá pěkné Kořeny, dělá i K6. Nejsem úplný magor na kroužení šest dní, tak 24h bude stačit. Víc dní se radši toulám s batohem po různých místech.

Už je pozdě, vystupuju dřív a sbírám jeden kopec do Horobraní. Pak to zalomím v lese. Ráno na start, všude už auta a stany, začíná ruch. Zakecám se s Tomášem Semtamběžcem a Alenou s Vaškem. Abych pak stihl vyzvednout čip a číslo 😀 Je tady ještě spousta dalších známých z ultra. Z MUMu legenda ultra Tomáš Rusek a samozřejmě i někteří ze stovek 💯

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit videoVždy povolit Youtube videa

Přesně ve 12 hodin máme start. Velký čip bosky rozhazuje krok, dávám ho na pásek. Ošlapat si okruh 👣 Mírně do kopečka, zatáčka doprava a různé květy, větvičky ze stromů. K přejezdu zatím dobrý. Několik metrů kolem přejezdu je ale velmi ošklivý okousaný asfalt, takový být celý okruh, mám ostrouhané podrážky po jednom kole 😀 Několikrát v dalších kolech potkám i vlak a je třeba počkat. Cedulka kilometr, a pak další občerstvovačka a Toitoiky, kterých je kolem trati několik. Tady přiznám, že pak několikrát kecám, už jsem tady naposledy. Ne, tak teď.

Dál na slunci pěkným asfaltem, je tu jen jedna rýha přes, kterou překvapivě nikdy palcem netrefím. Pak lehce vystouplý kanál vpravo. A několik zarovnaných kanálů. Ten seběh je pěkný, skoro to vypadá, že je trať víc z kopce. Zatáčka doprava, další ale hezčí přejezd. Kousek ke kempu. Motivační hlášky křídou a takový schovaný nenápadný kopeček do cíle, tedy k časomíře. Píp a první kolo.

Zatím jedu slušně, první desítka za 57 minut. Nejlepší kolo, které má 2854 metrů, za 16 minut. V tom vedru zpomaluju, ještě že je to moderní asfalt na cyklostezku a neteče jak dřív záplaty na silnicích v osmdesátkách. Půlmaraton za zhruba 2:30. Ultráci jednou parádně, rychleji. Zdeněk si jen tak cupitá. Marcela na 48h kolem vždy prolétne. Michal běží část v našem kiltu. Nakonec mě dotáhne i Miloš Škorpil, který si dává šestidenní lázně. A nesmíme zapomenout ani na Míru chodce z Liberce.

Do třicátého kilometru to jde fajn, pak už jsou lehce grilované ťapky i ošoupané. Trochu tuhnou i stehna. Dramatizuju to, chodidla pálí jen při zastavení. Na otázku na čepici odpovím, že mám klobouk ve stanu. Tam je ti platný jako… Vím, že maraton podrážky dají skoro za každých okolností, nevzdávám to.

Sice občerstvuju, ale na sebe žeru asi málo. Maraton je tam a teplota klesá. V devatenáct hodin večeře, rýže s masem a pivo bodlo. Dávám technologickou pauzu do 20h na obnovu podrážek, stan jsem si takticky dal až za občerstvení. Prostě je to standardní zahálkování. Šlápnu na asfalt a je to dobrý. S trochou větší nadsázky je chladnoucí asfalt sametový. Stehna jsou též ok. Ve tmě je trať lehce osvětlená elektrickými svíčkami a sem tam na stromě baterkou. Využívám své dobré noční vidění. Jako doplňuji to pamětí, kde jsou překážky 😀

Půlnoc a polévka, mám za 12 hodin jen 66 kilometrů. V maskáčové sukničce to jde dobře, přidám a sázím od půlnoci okruhy jeden za druhým. Zimááá, beru slabší bundu. Nejchladněji je po vyběhnutí z lesa a pak dole na odbočce. To bylo skoro na rukavice ❄️ Některé baterky zhasly, přidám ještě čelovku. A další slibování, další kolo se už fakt obuju. Zase na druhou stranu, kdyby bylo přes den chladněji, v noci by se to asi bosky moc nedalo. Takže vlastně na 24h ideální podmínky. Ale u malé občerstvovačky si stěžovat umím, moc vedro, moc zima.

Někdy kolem 3:30 dávám další pauzu, aby ťapkám nezačala být zima. Profesionálním výpočtem mi vychází, že na sto kilometrů je času dost. Na hodinkách dám obnovit později. Chci nabíjet, restartují se, to nééé. Naštěstí se obnoví do původních kilometrů. Budík na pět, třeba trocha zahálky pomůže.

Další obnova podrážek bohužel neproběhla. Ale ještě se to dá, seběh většinou cupitám. Tempo 8-10 min/km, tedy rychlejší chůze. Bosky chodím poměrně pomalu, cupitání dávat nohu před nohu je tedy lepší. Blíží se okruh číslo 35 pak stačí dojít k lesu a je tam kilo, v devět ráno za 21h dobrý 👣 Točím i motivační video, na druhý pokus dejme tomu. V závěru radím noste boty. Ani v botách ale není tolik asfaltu zadarmo.

Kolem proběhne Dan Orálek, dám si s ním zhruba kilometr. V mém případě je to maximální možná rychlost, mám radost.

Tři hodiny bych se nudil, ještě se ploužím po okruhu. Ťapky jsou citlivé, trochu jsem teď odřel i stehna. Občerstvení a poslední pauza, to jsem asi neměl dělat, tu pauzu. Stoupnu pak na asfalt a pocitově je to strašný. Ale čas na okruh tu je, prostě zabojuju a rozchodím to.

Hle, ještě není dvanáct, vezmu si kostičku se startovním číslem 96 pro doměření a do kelímku Birell a ploužím. Ještě stihnu k ceduli 1 km. Zrovna mě dotáhne Alena s Vaškem a uděláme si vzájemně fotky. Hodně štěstí jim do dalších dní kroužení. Ještě zpátky do stanu a ten bordel nějak zabalit.

Výsledek byl nakonec lepší než jsem čekal. Překonal jsem své starší bosé maximum z Teribearu cca 90 kilometrů. Když to vypadá ve třetině blbě nevzdávejte. Vlastně to tady bylo i o dva kilometry víc než za 24h na Kořenech v botách.

A nesmí chybět mapka trasy zde K6, celkem 109,459 kilometrů bosky
A tak 38 x dokola.

Tomáš Zahálka