Tatranská šelma 19.8.2017

Okusím pravou tatranskou žulu. Na jaře jsem se přihlásil na závod Tatranská šelma, který slibuje 55 kilometrů s převýšením 3100 metrů. Běží se po červené značce ze západní části Tater z místa zvaného Tri studničky přes Skalnaté pleso až na východ do Ždiaru. Vloni jsem v Tatrách byl a místy se to tak nějak dalo i naboso. Tady organizátoři slibují, že žula bude na 70 procentech trasy…

Tomáš Zahálka – Pohled z Popradu na Tatry

Do Popradu vyrážím ráno vlakem, cesta Pendolinem ubíhá svižně. Pak počkám na Šárku, Marcela a Honzu a jedeme busem do Ždiaru. Tonda a druhý Honza už jsou na místě, aby se aklimatizovali. Než otevřou registrace, ležím na louce a koukám na kopce, kudy asi přiběhneme?

Honza Kykall – Předzávodní příprava

Počasí je poměrně pěkné, oblékám jen kilt a žluté tričko našeho týmu naBOSo. Povinná výbava tak obsáhlá není, tak mám prověřený batůžek Kilpi poměrně lehký. Ale co s povrchem a obutím? Když se už dopředu vyděsím povrchu, obuju jeden z lehčích krosových modelů Inov8…

Už se těším, že to prostě rychle seběhnu na Hrebienok a limit pět hodin bude v pohodě. Cesta ale stále převážně stoupá, houpá se nahoru a dolů. Dopadnout na viklající se kámen a skřípnout bosé chodidlo by sakra bolelo, možná by to bylo i na zásah vysokohorské služby. Jsem výjimečně rád za boty. Ještě jednou dobíhám Honzu, který hledá gely…

Tomáš Zahálka – Cesta k Batizovskému plesu

Nedávám si pozor a najednou je za mnou medvěd, co teď? Je to jen bronzová socha, uf. Šest kilometrů odpočinkovým tempem stoupám na Skalnaté pleso. Z jiných závodů vím, že dalších šest na občerstvovačku v takovém terénu může být sakra dlouhých a může dojít energie. Začíná pršet, tak zajdu na jednu kolu a pokecám s kamarádkou, která se tam ke mně hlásí. Vytáhnu nepromokavou běžeckou bundu Kilpi a jako mávnutím kouzelného proutku přestane pršet. Že by byla kouzelná? Uvidíme dále…

Tomáš Zahálka – Začíná pršet

Dva tisíce metrů nad mořem, vichr, a udivený pohled dolů. Klikatá cesta na skoro kolmé stěně, brrr. Pohled několikrát strašnější než z Ostrvy. Zelené pleso je jen malá tečka…

Tomáš Zahálka – Veľká Svišťovka

Osvěžit se v plese bohužel nestíhám. Poslední občerstvovačka a jen 12 kilometrů do cíle. To se za necelé dvě a půl hodiny dá? Radši běžím i do kopce, další pleso. Mlha, že by se dala krájet, začíná silně pršet. Do prudšího kopce už fakt funím. Odpočítávám si z mapy čtyři kilometry a pak už jen z kopce. Schody nebo mokrá hlína, boty zatím pěkně drží. A v bundě je v tom deštivém marastu příjemně…

Tomáš Zahálka – Biele pleso

Cesta se přehoupne dolů do Monkovej doliny. A mění se na bahno a mokré kameny. Sklon je skoro kolmo dolů, pak pár metrů po vrstevnici a takhle dokola asi stokrát. Přidržuji se větví a kloužu opatrně dolů. Občas noha sjede mezi šutry, bolí to i přes boty…

Tomáš Zahálka – Poslední bahnitý seběh

Cesta se rovná a rozšiřuje. S batůžkem po padesáti kilometrech čtyřkové tempo ale už nedám, jen pohodový běh. Kilák asfaltu a do kopce ke škole. Všichni fandí, Marcel a Dalibor jsou už dlouho v cíli, Honza chvíli. Čas se zastavil na 11:05 hodiny, chtěl jsem o pět a víc minut rychleji. Pocitově bylo převýšení nekonečné, zážitků a výhledů ale také přehršel. Byl to zatím můj nejdrsnější závod, nejen povrchem. Když porovnám se švýcarským ultra, rychlost v Tatrách byla přes těžší terén o dost vyšší, tak zas tak nespokojený být nemůžu. Navíc mě nebolí kolena, stehna ani lýtka. Takže nabudúce rýchlejšie…

Tomáš Zahálka – Mokrý v cíli

Do celého článku se jako obvykle začtěte na https://www.sport.cz/behani/radime/clanek/910721-pod-sukni-se-skryva-selma.html

Foto: Dalibor Dvorštiak, Honza Kykall. A pár mých úchvatných pohledů z Tater najdete na https://www.zonerama.com/TomasZahalka/Album/3622288

A články kamarádů, od Tondy http://www.toniczechrunner.cz/ultra-2/params/group/68953/ a Marcelův https://trail-runner-blog.blogspot.cz/2017/08/tatranska-selma-ultra-2017-o-tomto.html