Bosý běh z Karlštejna do Prahy

Známý bosý běžec Tomáš Zahálka popisuje svůj „Běžovýlet“.

Train to train run 1.
Karlštějn – Karlík – Černošice – Radotín – Braník – Praha hl.n. 33 km, nebo-li výklus po Boreckém půlmaratonu, který svými různými povrchy doporučuji. Na fotky z výletu se mrkněte zde.

V neděli 8.3.2015 po Boreckém půlmaratonu je pěkně, tak se kolem poledne konečně rozhoupávám a vyrážím na vlak jen se sandály v ruce, třeba budou cestou kamínky, člověk nikdy neví. Vystupuji z vlaku CityElefant ve stanici Karlštejn a vybíhám na hrádek Karlík, který je nedaleko. Náhle se přede mnou ale mihly věže Karlštejnské. No, nic kouknu do mobilu na mapu a odbočuji na červenou značku na Mořinku, která stoupá do kopce.

A je to tady, štěrk, au. Beru tedy na chvíli ty sandály. I tak se mě ale chytlo průměrné běžecké tempo 7 min/km, které se mě drží celou cestu jak klíště. A to místy samozřejmě běžím i kolem 5 min/km. Před silnicí se objevuje obraz jak z plochy legendárního Windows XP, fotím. Kdyby někdo chtěl, tak rád pošlu tapetu na plochu.

Za silnicí je to pohoda, louka, tak pádím boso. V dálce je vidět vysílač Cukrák. Naběhnu na silnici, do prava, z kopce, do kopce, přecupitám asi 10 metrů mého oblíbeného povrchu. Louka, lesík. A zase z kopce cestou necestou, beru sandály, aby se mé tempo nepřiblížilo 9 min/km. Boso po silnici a jsem po 7,5 km u hrádku Karlík. Na kopečku z něj ale už skoro nic nezbylo.

Dole je studánka, já upaluji po zaniklé žluté značce na Vonoklasy. Tam vbíhám do ulice V Kamení, už jen z názvu je to boso au, au 😀 Zbyly tam trošku posypové kamínky po zimě, tak ulice dostojí svému jménu. Modrá značka a pohodový povrch v lese. Řítím se z kopce a předbíhám slečnu na koni. Ta zavolá: „Teda vám to jde :)“.

V Černošicích se občerstvuji v sámošce banánem a 0,5 litrem vody. Vidím vlak, ale po 13ti km se mi ještě nechce končit. Měním plán na procházku do Prahy, dle mapy zbývá zhruba 20 km. Abych ušetřil za tramvaj, tak cíl je nově až ve stanici Praha hl.n. Po cyklostezce A1 to ubíhá. Mírné překvapení, 15 metrů štěrku, asi zrovna došel asfalt.

Koukám na dvě bruslařky, jak se snaží překonat tento drsný úsek. Asfalt stejně po necelém kiláku končí. Zase beru sandály a cupitám po slušné vrstvě kamení, v jednom pruhu vyježděném od cyklistů. 16,5 km a lákavá cedule pivo, limo, zmrzka, obědy, pečené kachny… 😀 Po tak málo kilometrech lákavé nabídce odolávám. Jak později zjišťuji, jediná dvě otevřená občerstvení byla ten den jen kolem Radotína.

Po pár dnech dostávám odkaz na cyklistickou diskusi na internetu: „na stezce mne zaujal bosky běžící skot s tričkem s nápisem „Světlo pro svět“ proč, ale běžel bos netuším, možná, aby se víc přiblížil lidem z Afriky pro které svým výkonem vyběhá lepší zrak.“, dále „měl moc hezkou kostkovanou sukni“ ještě „tak bych si tipla, že to byl tady tenhle: http://www.skvpraha.org/nasi-spojenci/detail-spojence/zprava/tomas-zahalka/“ prostě běžící reklama 😀

Za Světlo pro svět jsem 28.3.2015 běžel ještě půlmaraton v Praze za 1:41:16 (zlepšení osobáku o více než 6 minut). Na: http://www.svetloprosvet.cz/cs/jak-pomahame/prague-international-marathon/ si můžete koupit číslo na maraton, který bude 3. května a zároveň tím přispějete na dobrou věc.

Blížím se k Radotínskému mostu. Tady jsem v únoru při parádním běhu přes pražské říční mosty na podporu klubu nemocných cystickou fibrózou ze Zbraslavi do Troji, 34 km https://www.facebook.com/events/770623536353155/ zahodil boty a cestu dále tak znám jak své boty, tedy ťapky. Fotím rozhlednu na Lahovickém mostě. Rovinka a u zákazu vjezdu motorových vozidel mám za sebou půlmaratonek, uf.

Chvíli pauzíruji u řeky. Svým zdrcujícím tempem kolem 6 min/km těsně utíkám jedné běžkyni. Výběh na Branický most (most inteligence). Panely jsou položeny tak, že se na ně fakt blbě trefuje bosou ťapkou. Po přeběhnutí se z levobřežníka stávám pravobřežníkem a odolávám přijíždějící tramvaji číslo 3.

Mám 25 km, a jdu si změřit, jak daleko je to od závodů Vaší ligy na nádraží. V Braníku se běhá 5 a 10 km každý měsíc http://www.vaseliga.cz/cz/sporty/behani/ Jediná závodní trať, kde mohu porovnat časy na 10 km, bosý 45:26 a obutý 48:13, v botách jsem tam ale vypadal jako když běžím poprvé, hrozná dřina, zavazování tkaniček a setkání s indiány, tedy chůze.

Následuje klasika po cyklostezce A2, kolem bazénu v Podolí a žlutých lázní. Přiznám, že tři běžci mě předběhli, neboť už trošku nemůžu. Za vyšehradským tunelem začíná povrch z kostiček. U železničního mostu maskuji setkání s indiány, místo chůze fotím Pražský hrad. Rovně, pak Myslíkovou a Vodičkovou ulicí. Pak už jen parkem a už je přede mnou ten vysněný modrý nápis Praha hlavní nádraží. Celkem 33 km a posledních 20 km běhu jen na vzduch, ale stálo to za to 🙂

Na panelu v hale koukám na nedělní řazení vlaku IC 543 Moravan, klasická souprava s jídelním vozem. Vlak jede asi za půl hoďky. Kupuji na nádraží prozíravě sváču. Jak občas hecuji ČD s jídelními vozy a kachnou, tak ke druhému nástupišti se blíží CityElefant s nápisem služební jízda, který se mění na Olomouc hl.n., řazení IC tedy jako v sobotu bez jídelňáku.

Celkově fajne výlet, prostě taková odpolední procházka do Prahy.

Fotogalerie na: https://tomaszahalka.zonerama.com/Album/611494