Valašský Hrb 30.5.2015

Známý bosý běžec Tomáš Zahálka popisuje svůj zážitek ze závodu Valašský Hrb.

V pátek vyrážím vlakem z Pardubic do Vsetína, kde přestupuji na motoráček do Velkých Karlovic. K horské chatě Soláň, kde mám ubytování a která je kilák od startu, je to jen 5,4 kilometru. Vybíhám tedy s batohem, který má asi tak 5 kg, mám v něm řekněme i boty, o kterých se dozvíte za chvíli. Kopec ale postupně houstne, je stále prudší. Pak serpentýny, sem tam i nějaký výhled. Prostě s batohem makačka a trochu záhul i na kotníky. Za 37 minut jsem překonal 250 výškových metrů a dosupil k chatě. Za chviličku kolem jede autobus z Rožnova. To byla varianta dopravy B, z Val Mezu do Rožnova a pak tímto busem. Varianta A byla samozřejmě lepší, bylo to i s tréninkem na závod. Jak už víte, na daný závod trénuji skoro vždy na poslední chvíli 😀

Po večeři dojdu omrknout start závodu, kde se potkávám s Báječnými a Zuzkou Součkovou. V sobotu pak ráno dojdu na start. Je pěkné počasí, tak na sebe beru jen pěkné modré závodní tričko Valašský Hrb a kiltík. Za pásek zastrkávám pro jistotu ty boty, tedy něco jako ponožky s milimetrovou podrážkou. Ono zpevněná i lesní cesta může vypadat všelijak a nerad bych se dřel a trpěl třeba 5 km po štěrku. Jako obutí volím jako vždy bosé ťapky.

Nejprve vybíhají závodníci na trať 50 km a 30 km. V 11:00 je start 20 km trati. Vybíhá se do mírného kopce po lehce rozbité asfaltce. Pak následuje kamínkatý úsek a lesní cesta s jehličím. Různé kameny a kamínky jsou všudy přítomné, ale dá se to běžet. Snažím se dohnat nevidomého Aleše a jeho trasérku Kamilu. Předbíhám a občas fotím na mobil, focením se dá důmyslně zamaskovat, když už nemůžu. Seběh po louce a po zhruba čtyřech kilometrech první občerstvovačka. Nic s sebou na tak krátkou trať nemám, tak se hodí. Trať se pohodově vlní a v krátkém kopečku plném šutrů ještě fotím Aleše.  Louka, pak se mi povede zabahnit si boty, neboť to beru nepatrně kratší cestou rovnou skrz bahno. Kopeček nahoru a dolů.

Lukáš Budínský http://www.sportovni-fotografie.cz/fotogalerie-valassky-hrb-2015/

A teď to přijde, jak říkám s nadsázkou, to asi sponzoroval nějaký výrobce bot. Zhruba 100 metrů velkého ostrého štěrku, auvajs, ještě že nezbylo na delší úsek 😀 Jdu a ostatní závodníci, tedy botaři běží. Poznámka pro správce lesů, štěrk do lesa na turistické cesty opravdu nepatří, neboť bosá turistika je stále víc řekněme IN. A snad do dalšího ročníku závodu žádný štěrk nepřibude. Následuje průlet lesem, dosahuji tempa i 4:30 min/km. A je tu otočka 20 km trati a občerstvovačka. Jsem tam za hodinu a tři minuty. Kopnu do sebe i banán a pádím zpátky do kopce. A zase ten štěrk. Začínám se honit s jednou závodnicí v sukničce, Annou. Přiznám, že nechci být v neoficiální kategorii sukničkáři druhý 😀 Do kopců stále volím trochu netradiční taktiku, prostě vyběhnout ho. Tak jí utíkám, z kopce zase předbíhá ona mě a tak ještě několikrát. Asi po čtvrté jí konečně utíkám. Kopce dolů mi v terénu prostě boso moc nejdou. Pak zase občerstvovačka a tedy do cíle už jen co by kamenem dohodil. Kousek pádím po vyjeté koleji po louce a místo kamínků osvěžuji ťapky kopřivami. Zase ty kamínky a seběh. Nějak neřeším, že asfalt není nic moc a pádím dolů.

Daniel Nováček http://www.danfoto.cz/

Před cílovou branou je kratší kamínkatý úsek a jsem tam, za 2:06:22. Na hodinkách naměřeno 19,82 km, jen 594 nastoupaných výškových metrů a průměrné tempo 6:22 min/km. Asi můj zatím nejrychlejší bosý závod v terénu, kde v druhé půlce jsem spíš předbíhal já. Ty zmíněné botky jsem s sebou tedy tahal zbytečně. Vlastně trošku lituju, že jsem si nedal rovnou alespoň 30 km trasu. Závod Valašský Hrb http://www.valasskyhrb.cz/ s parádní atmosférou doporučuji, tak příště, asi na delší trase 🙂

Foto: Lukáš Budínský http://www.sportovni-fotografie.cz/fotogalerie-valassky-hrb-2015/ a Daniel Nováček http://www.danfoto.cz/

A mé fotky, kde můžete kouknout i na stav mého bosého obutí po závodě: https://tomaszahalka.zonerama.com/Album/720861