Holba Běh na Šerák a Sokolí vrch 13-14.6.2015

Známý bosý běžec Tomáš Zahálka popisuje svůj zážitek, tentokrát ze závodů do vrchu.

I víkend byl u mě ve znamení běhů do vrchu. V sobotu nás s Lukášem čekal boso výběh na Šerák. 9,5 km a pouhých 905 metrů převýšení. Dostávám šťastné číslo 13 a ve 12 hodin vybíháme z Bobrovníku, panely a louka. Mě stačí když zvolním a místy jdu, i tak se držím za těmi co běží. Pak skoro rovinka, běžím uprostřed cesty po trávě, po krajích jsou kamínky. Lukáš je tak 50-100 metrů přede mnou, říkám si, jestli se šetří a pak mi uteče. Na občerstvovačce ho ale mám. Potom se občas prohodíme. Cesta je k ťapkám poměrně přátelská, jehličí, sem tam kořeny a velké kameny. A když dva kiláky před cílem přijde pořádný kopec, vytahuji svou tajnou zbraň, chůzi 😀 Teda občas popoběhnu, ale svou rychlou chůzí předbíhám čtyři závodníky. S některými se předbíháme několikrát sem tam, Lukášovi mizím. Vpravo je cesta z Ramzové. Zase běžím, do cíle na Šeráku jsem se přiřítil za 1:11:16, 24 místo celkově, v kategorii muži A osmé místo 🙂

Mám chuť a síly pokračovat po trase Jesenického maratonu, který jsem běžel vloni, dál na Praděd a na Skřítek. Lukáš přibíhá minutu a devět vteřin za mnou. Občerstvíme se melounem a jdeme dolů. Najednou říkám, že po tomhle povrchu jsme neběželi. Pokračujeme a dojdeme až do Adolfovic. Je tedy vidět, že bez navigace v mobilu, který jsem nechal dole, jsem ztracen 😀 Jede kolem autobus, tak se svezeme do Jeseníku. Pak po cestě, kterou jsem šel ráno od vlaku do Bobrovníku. Tedy dolů jsme ušli asi o 6 km víc než ostatní.

Přespíme pod širákem a v neděli jdeme na běh na Sokolí vrch, který startuje z kempu. Délka 6 km a 550 metrů převýšení, proti sobotě tedy skoro rovina 😀 Dostávám tentokrát číslo 3. V jedenáct hodin je start na poli, takové posečené strniště. Lukáš je zase přede mnou. Pak pádíme po louce, kousek asfaltu. A následuje travnatá sjezdovka, třetinu běžím a jsem před Lukášem. Kopec a asfalt, který přechází v kamenitou cestu. Ještě že uprostřed je na většině míst tráva. Teda do prudkého kopce zrovna není, tak auvajs a ostatní závodníci se přibližují. Proti Šeráku je povrch pro bosé ťapky trochu horší. Honím se zase se stejnými běžci. Ouha, k cíli to není do kopce, ale mírně z kopce, tak mě jedna slečna předbíhá. Pak následuje travnatý kopeček s kameny. Dobíhám těsně za dvěma závodníky, kdyby byl kopec jen o 50 metrů delší, tak je mám. V čase 45:00, 29 místo celkově, v kategorii muži A zase osmé místo 🙂 Lukáš dobíhá tentokrát o čtyři a půl minuty za mnou. Pak jdeme dolů, stavíme se v Balneoparku. Seběhneme kolem nádraží do kempu. Na vyhlášení nám organizátoři vyhlásili i vlastní kategorii. Dostali jsme kromě pár drobností a piva i voňavý bochník chleba a velké koláče s čísly. Moc pěkný dvojzávod, ty kopce přece jen ale do příště ještě potrénuji 🙂

Stránky závodu a fotky od: www.behnaserak.cz