13.-14.6.2026 Scenic Trail K83

Jen 83 kilometrů s převýšením 5814m bez hůlek za 23:43:20. Takový byl nakonec můj Scenic Trail ve Švýcarsku u Lugana 🇨🇭

Vyrazil jsem sám vlakem. Semily – Praha – Linz. ČD si až na drobnosti v porovnání se zahraničím vedou dobře. Pak přijel trochu zpožděný rakouský noční vlak. Vyspal jsem se celkem dobře, i snídaně byla. Rychle mrknout po Zurichu a vlakem do Schwyzu.

S Alešem a Lubošem máme ten kopec rádi, Grosser Mythen 1898m 😍 Už od nádraží to vypadá drsně. V rámci tréninku mám s sebou i se stanem na závod 11 kg batoh. Měl 12, ale vypil jsem jednu láhev. Cedulka Mythen 4:15 a sakra. S cestou od nádraží by to bylo 4:45.

Kopec se mi daří relativně lehce zdolávat až k horní stanici lanovky z Brunni. Pak je to už jen skála s klikatou cestou. Turisty bez batohů dohonit nedokážu. Kochám se ale krásnými výhledy, počasí je parádní. Zátěž byla fakt znát, jsem po další hodině tam. 8,65 km s převýšením 1453m za 3:22, na mě dobrý, uvidíme co udělá trénink na poslední chvíli. Jsem šťastnej, ještě samozřejmě fotky. Pak polévka a pivo v hospodě na vrcholu 🍽️

Dolů a pak druhou stranou do Schwyzu, celkem dvacet kilometrů. Vlak na Arth-Goldau přijde na čas jak švýcarské hodinky a všechny tady jsou elektrické. Ceny jízdenek jsou ale proti našim řekněme extrémní. Chvíle čekání a přímý do Lugana. Zase projedu padesáti kilometrovým tunelem. Inspirace pro naši dráhu, která radši klikaté tratě. Bus a jsem ve 21h v místě startu v Tesserete. Plán klapl naprosto dokonale, i se dvakrát před závodem vyspat.

Dopoledne přijde Vítek od autobusu z Lugana. Dáme koupačku v místním parádním bazénu. Teplota vody 24 a vzduch postupně lehce přes třicet stupňů. Šipka do vody na fotce je skutečná, zrovna se mi to povedlo. S opalováním jsme to lehce asi přehnali. Ještě koupím Alešovi tričko v letošních fialových barvách závodu. A drobný problém, po včerejším kopci trochu ztuhla stehna.

Spím, budík a je tu půlnoc, startuju na trasu K120 bez hůlek, když jsem tak dal vloni Malofatranskou. Rychlý Vítek hůlky má. První kopec na zahřátí měl 666 výškových. Pak se sebíhá dolů do obce Mezzovico. To už běžím sám, čelovka Fenix Amber mění noc v den, zatím nikdy nezklamala.

Zase stoupání k první občerstvovačce Arosio na 21 kilometru. Limit 4:30, jsem tam ve 4:05. No jo, ale +1400m. Ani mi to nepřišlo, že to bylo jak na Mythen 😀

Album Scenic a Mythen – stojí to za to, prohlédnout si všechny fotky

Teď pořádně nahoru. Na cestě leží i několik krav. Na vrcholku Monte Ferraro svítá, výjimečně jsem tady v pohodě bez únavy. Organizátoři mi udělají fotku a dostanu čaj a sušené mango.

Jak se vynořím z lesa, na zvlněném hřebenu vidím běžce a křížek na Monte Gradiccioli. To bude ještě dřina se tam vydrápat. Pak sedlo, kde krásně větrem vlaje kilt a Monte Tamaro 1961m. Hurá, teď to nějak seběhnout dolů. Nekonečný parádní seběh i kolem stáda koz. Stehna a prošlapané boty to trochu limitují. Na to jak to vypadalo nadějně jsem dole v Monte Ceneri až v 10:25. Bylo by to mimo limit, naštěstí teď je až nahoře na 53 kilometru. Občerstvení je tady zase slabší, doleju si vodu a colu. Měl jsem jít asi ještě na kafe dole na pumpu.

Stoupání po asfaltce si pamatuju, v roce 2018 jsem šel s Denisou, na louce stál párty stan a ona na místní: Czech runners, we need beer 🍺 Dál jsem dlouhé stoupání lesem zapomněl. Dochází energie, dám si ze zásob sušené maso. Těším se na těstoviny.

Teď bude lehčí seběh a trocha stoupání k vojenské základně Alpe del Tiglio. Kam bylo možné případně poslat dropbag. Jsem tady dlouho před limitem ve 13:19, ale teplé jídlo už není. Ředitel závodu Aaron pak poslal mejl, že to byla chyba a slevu na příště. Vyndám ze svých zásob housku a sýr. A dobíjím z velké powerbanky hodinky a mobil. Ještě mám malou konzervu s kuřecím a různé tyčinky. Jako vždy jsem připravený na všechny možnosti.

Mizím brzy, padesát minut před limitem. Ten byl do 14:30. Přiznám, že cesta přes vrcholy s výškou kolem 1500 až 1700 m mi dala v tom vedru zabrat. Skála, sem tam lano. Vyndávám z batohu turistický klobouk, sukně se hodí. Dole vidím chatu Corte di Mezzo s červeným stanem. A pak na proti strašně skalnatý a vysoký Camoghe 2228m. I na našich mapy.com působí zlověstně.

Rychlé občerstvení, i instantní polévka. A dobře jdu dál, někteří tady vzdávají. Les a malé jezírko. Pak podél vodopádu, kde idilka končí. Značení je celou cestu dobré. A podle závodníků vidím, kam to povede dál, no hrůza. Drsnější kopec jsem ještě nešel, bez hůlek to byl vyloženě blbej nápad. Kopec je sice kámoš, tenhle je diplomaticky řečeno trenér. I ta stehna přestala zázrakem bolet 😀

Pak ale dole vidím dva, jeden má tašku. To bude určitě Scoopa, který závod uzavírá a sbírá fáborky, sakra. Vrchol je kus dál než cesta. Uděláme si společnou fotku. Výhledy super, Belinzzona a klasický vrchol závodu Gazzirola vidím poprvé z druhé strany. Prostě nádhera 🙂

Dolů je to o poznání přívětivější. Předběhnu i jednoho a občerstvení Alpe del Serdena. Je tu v nabídce koláč a dostanu velkou výseč melounu. Je třeba si realisticky říct, bylo to pomalý a Alpe Davrosio nestihnu v limitu. Mezi přes hory a doly bylo v limitech na dvacet kilometrů jen 5,5h já měl 6:20 a i to bylo pro mě málo. Brazilský závodník dohodne, že změní trasu na K83, přidávám se. Je třeba dojít do Tesserete do jedné ráno.

Cesta je dlouhá, ale celkem pohodová on je dolů rychlejší. Občerstvení Davrosio, dolejou mi starostlivě vodu do plna. Už jen lehčí stoupání ke kříži Motto dela Croce. A svalit se dolů do cíle. Pak se objeví malý puchýř na boku u paty, což už na ten kousek nevadí. Loukou s kravami. Dole proběhne i divočák. Projít zákoutí vesniček a kolem bazénu do cíle.

V cíli hlásím, že jsem šel jen K83. Moc pěkný celodenní výlet to byl, Aarone díky 🍀🙂 Ještě pivo, limo a těstoviny a jdu do stanu. Nedopadlo to podle představ, dokončit K120 do limitu 34h. Potřeboval bych odhadem 36-38h. Ale i tak dobrý. Prostě takové kopce u nás nemáme. Příště se mi K120 snad povede.

Dopoledne ještě přikoupím tričko a kšiltovku pro Dušana, se kterým jsem tady jednou došel K54. Právě K54 na vyzkoušení doporučuji. Zase bazén. Hlad se hlásí, dám hamburger. Naše vesnické koupaliště doma je mnohem menší, ale bufet máme lepší.

S Vítkem zajdeme ještě na dobrou pizzu 🍕 On dal K120 za pěkných 22:10 👍 Sbalit pak stan a busem na bus do Lugana, šetřit trochu třeba. FlixBus jezdí přímo do Prahy za 11:45h za zhruba 1200 Kč. V Praze na čas a pak ještě vlakem domů 🚂

Průlet nad trasou závodu si prohlédněte zde stojí to za to

Tomáš Zahálka