Volkswagen Maraton Praha 3.5.2015

Známý bosý běžec Tomáš Zahálka popisuje svůj zážitek z letošního pražského maratonu.

Letos jsem uběhl jen třikrát vzdálenost větší než 30 km, o jednom mém běžovýletu si můžete přečíst zde. Vloni v pondělí před svým prvním maratonem jsem pomalu uběhl trasu ze Záboří nad Labem do Pardubic, 42,6 km. Abych vůbec vyzkoušel, zda tu dálku zvládnu a přežiju.

Belo Špišák a Roman Minarovič běželi charitativní běh z Košic do Prahy na maraton pro autistické děti, v Čechách se přispívá ještě na Stelinku a Rebeku, více v události https://www.facebook.com/events/1635210613382443/ Přidal jsem se k nim v pondělí 27.4. na trasu Olomouc – Litovel – Loštice – Mohelnice – Mírov. Běželo nás celkem pět, ještě Veronika a Honza. V autech nás doprovázeli Tonda a Róbert. Mírně kopcovitá trať, místy hrozné vedro, ale běželo se mi pěkně. Na 29 km jsme si dali v Lošticích pauzu v hospodě a pak do kopečka na Mírov. Celkem i s cestou na vlak jsem uběhl 43 km. Tak se mi z toho pondělí stává taková předmaratonská tréninková tradice 😀

Ve čtvrtek se u zubaře ptali, zda něco neběžím, když jsem řekl maraton, tak trhání bolavé osmičky odložili. V pátek 1.5. jsem oslavil své zahálčivé narozeniny ne prací, ale bosým během v Boskovicích na běhu za sedmizubým hřebenem, 12,5 km cestou necestou http://boskovice.sportujsnami.cz/ Když jsem se tam honil s Lukášem, tak jsem běžel skoro naplno a proti loňsku se tam zlepšil o 12 minut. Možná jsem se ale před maratonem trošku unavil.

A je tu neděle 3.5., přidělávám startovní číslo na žluté tričko a do Prahy přijíždím raději dřívějším vlakem. Na Expu jsem sice u stánku ČD nahlásil, aby IC Moravan přijel v neděli s náskokem 10ti minut, abych stihl focení se Světlem pro svět, ale nesetkal jsem se s pochopením 😀 Na nádraží potkávám Richarda a nevidomého Aleše, který pak zaběhl moc pěkný čas. A jdeme k zázemí.

Letos běžím stejně jako vloni za Světlo pro svět, čísla na další závody série Runczech si můžete zakoupit na http://www.svetloprosvet.cz/cs/jak-pomahame/prague-international-marathon/ přispějete na dobrou věc. Jdu na Staromák na focení, kde mi Jana namaluje na tváře znak Světla.

Ještě jsem si nechal vyrobit cedulku běžím rychlostí světla 😀 Pak rychle k Prašné bráně na sraz vodičů, Miloš Škorpil jako vodič na 5:00 si půjčil můj kilt, další jsem půjčil ještě Honzovi. Pak zase tu dálku na Václavák, odložit věci a vystát tu nejkratší frontu na TOIku,  vzadu bylo celkem volno. A zpátky do startovního koridoru H vedle vodičů Franty a Michala na 3:45, závod ještě nezačal a už jsem se něco naběhal. Mě tam měli napsat spíš sektor CH, jako chodci 😀

Za zvuku Vltavy se pomalu rozcházíme a za čtyři minuty probíháme startem. Tempo 5:20 min/km je zatím takové pohodové. Máme za sebou dva kiláky a pak ťap, ťap po kostičkách na Karlově mostě. Cesta po nábřeží ubíhá a jako vloni na osmém kiláku mizím vodičům. No, ono je lehčí utéct těm na 4:15 než na 3:45. Dělám si náskok na ten hrubý asfalt a nepříjemné kostičky za Těšnovským tunelem. A jsem zase na Staromáku. Jen nevím proč ti botaři běží, nebo spíš jdou po relativně hladkém prostředku. V botách přeci kostičky nevadí nebo snad ano? Probíháme Prašnou bránou a potkávám kamarádku Mišuli.

Po kostkách ulicí Na Příkopě je to taky trošku au, au, koukám na každou kostku. Jeden závodník obdivuje mé obutí. Trochu divně se ptá, zda běžím štafetu, nekouká a flákne sebou do sloupku. Zjištění už z březnového půlmaratonu, čím běžím boso rychleji, tím kostičky a hrubý asfalt vadí víc. Tempo tedy přizpůsobuji stavu a povaze vozovky 😀 Pak po nábřeží, chvílemi volím silnici, chvílemi tramvajový pás. Vlevo pod Nuselský most, na otočce se ke mě zase blíží Mišule, tak jako vloni na stejném místě si na sedmnáctém kilometru zasprintuji.

Blíží se půlka závodu, au něco mě píchlo do pravého palce, ale dá se to, tak běžím dál. Jsem v Podolí, zvažuji, zda si jít zaplavat nebo běžet dál. Na vzdálenosti půlmaratonu jsem za 1:51. Na otočce vidím, že se pomalu blíží vodiči na 3:45. Trošku přidávám, tempo 4:20 min/km bude stačit. Cestou k Palackému mostu jeden závodník říká, kopec, to bude laktát. Asi určitě neběžel Jesenický maraton, jinak by viděl, jak vypadá opravdový kopec 😀 Já si žádného kopce nevšiml, udržuji si svých plus mínus 5:00 min/km. Kolem Anděla zase pár zpomalovacích kostiček, auvajs.

Běžím Stakonickou na otočku, zastavuji na 29 km za křovím na čůrání. A už mě vodiči 3:45 předběhli. Aj, tak to napálím tempem 4:02 min/km a mám je. Franta říká, že jsem houževnatej. Na 30 kilometru je občerstvovačka obsazená Báječnými, paráda. Držím se vodičů zuby nehty až na 34 kilometr. Přiznám, že se mi pak už nedaří držet jejich tempo 5:20 min/km. Nepatrně, spíš kosmeticky mi tuhnou stehna zezadu, jinak pohoda, nic dalšího nebolí. V loni to bylo mnohem horší, to mi totálně ztuhla zepředu.

Najednou ale vidím před sebou tričko Lékaři bez hranic a bosé ťapky. Je to doktor Tomáš Šebek, běžíme spolu. Na 36 km, když piju druhý kelímek vody, mě definitivně předbíhá Mišule. Na 37 km vidím video vzkaz od Miloše a Pepy, díky kluci. Po druhé Libeňský most a ta nekonečná rovinka, šoupnu do sebe z kapsy datle. Kilometry 35-39 jsou ty nejhorší, ale stále běžím, žádní indiáni jen zastavení na občerstvovačkách.

Předbíhá mě báječná žena, tedy v báječném tričku. Na dotaz zda běží štafetu, říká, že běží celý. Hecnu se, běžím s ní a už jsem zase zpátky v závodě. Těšnovským tunelem to beru po hladším obrubníku. Ten hrubší asfalt do kopečka nevnímám. Ale ty následující kostičky mě zase stejně trochu zpomalí. Konečně zatáčka do Pařížské a žádné kostičky, uf.

Zahajuji půlkilometrový sprint do cíle. Nikdo mě nepředbíhá a cílem doslova prolétnu, viz video záznam ČT v čase 209:25 http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10183677624-beh/215254000170002-volkswagen-maraton-praha-2015-cil 

Čistý čas mám 3:52:57, tedy o sedmnáct a půl minuty lepší než vloni. V podstatě jsem to běžel stylem jak přes kopírákjako vloni, jen o něco rychleji a bez indiánů. Druhá půlka závodu zase o trochu pomalejší. V zázemí ještě pinzetou vytahuji malý drátek z palce, au. A jdu s Báječnými do hospody, tipněte, co jsem si dal? No, zase kachnu, ale byla to taková dietní porce, neboť den po maratonu jsem měl 58 kg. Běháním tedy asi neztloustnu.

Pěkný závod s pohodovou atmosférou. Příště se maraton už konečně pokusím i běžet 🙂

Foto: Marek Petrovič, Jan Hamaďák, Světlo pro svět, Tomáš Zahálka

Sestra Marta připravila pro milovníky koček, přírody a příběhů eBook: Ze života kocourka Bédi.