Jizerský Ultratrail 18.7.2015

Známý bosý běžec Tomáš Zahálka popisuje jak uběhl svůj první Ultramaraton (68 km s převýšením 2650 metrů).

Příprava na závod: Sobota 4.7. ráno, přijíždím do Prahy a jdu s Petrem Daubnerem a jeho tátou po Svatojakubské cestě. Z Prahy přes Karlštejn, Příbram, Nepomuk, Klatovy, Všeruby… Která vede až do Španělska do Santiaga de Compostela kam směřuje Petr, šťastnou cestu. Jeho informace z cesty sledujte na https://www.facebook.com/nakonecsveta. Boso cestou necestou, denně 26-40 km s 8 kg batohem někdy i po štěrku. Tak zhruba čtvrtinu trasy v sandálech. Po dvanácti dnech dorážíme přes nejstarší kamenný most do Regensburgu, kde v parku naběhám ještě 4 kiláky, abych měl z Prahy naťapkáno 400 km. A vracím se vlakem. Jak je u mě zvykem, trénink na poslední chvíli, snad bude na Jizerky stačit.

Závod: Sobota 18.7. ráno, přijíždím na start k hájence na Pekle na kole. Už z té jízdy do prudkého kopce mám na rozdíl od těch, co tam dorazili auty jasno. Závěr bude do pořádného kopce. Do kapsy od sukně, se přesně vejde pěkný itinerář s mapkou. Do kapes hodím ještě datle, hroznový cukr a dvě tyčinky. A na focení mobil, ve kterém mám v mapách Smartmaps uloženou trasu ve formátu GPX. Batoh mi přijde jako zátěž, beru tedy jen půllitrovou láhev do ruky a pak na štěrk ponožky s milimetrovou podrážkou z naboso.cz. Jeden závodník poznamená, to jsou pro tebe vlastně pohorky.

Start v 7:00 a seběh z kopečka do Josefova Dolu. Když je dole dobrý povrch, běžím co to dá a pak z hecu poznamenám, po třech kilometrech, že už nemůžu. Následuje výběh, výplaz, první sjezdovky. Po žluté na Bukovou. Z mírného kopečka to beru vedle cesty po trávě. Prudký seběh, dokonce i předbíhám a to mi kopce dolů moc nejdou. Přeběh kolejí, tedy pozor na vlak. Zatím 10 km za mnou a následuje brod přes potok. Většina závodníků botařů zouvá boty a ponožky. Přeběhnu to bosou nohou a získávám tak menší náskok 😀 Příjemná procházka po sjezdovce na Tanvaldský Špičák.

Dolů a nahoru a jsem na první občestvovačce na 15 km. Mariánské schody zdolávám dolů v těch řekněme “pohorkách“. Z Desné následuje táhlý kopec na Jizerku, šetřím se. V mapce je na 26 km vyznačená lžíce a vidlička, třeba bude i kachna. Asfaltový seběh a jdu ochutnávat, banán, jablko, meloun. Snad jsem těm za mnou nesnědl na občerstvovačkách všechny palačinky, mňam. Po té motivuji ostatní závodníky, to mám jako neběžec ještě vlastně uběhnout 42 km, tedy horský maraton? Milan řekne, ty a neběžec, dej si facku 😀

Na vršku je spousta štěrku, Jizerky znám, tak s ním počítám. Zas přijdou vhod ty ponožky. Sundavám v tom příjemném počasí tričko. Využívám výhody, že můžu běžet bez trička, podprsenky ve vzdušné sukni a s chlupatýma nohama 😀 Po žluté dolů a nad přehradou Souš zase nahoru. Po panelech a přes kopec a na asfaltku. Osvěžuji ťapky v potůčku a zhruba dvě třetiny kopečku ke Knajpě běžím, což jednoho závodníka trochu demotivovalo. Jiní říkají, že už nepoběží a dojdou to.

Na 38 km zase zbodnu všechno, co se nabízí na občerstvovačce a vyrážím z kopce. Na prudkém seběhu je rychlostní prémie. Pro mě spíš pomalostní, trvá mi to dolů asi o 10 minut déle než botařům. Uf. A jsem na 45 km na další občerstovačce. Nechávám se polít vodou od hlavy až k patě. Mám mokré vše, i sukeň, ale za chvíli uschnu.

Pokračuji do prudkého táhlého kopce po modré, kde nasazuji svou tajnou zbraň, rychlou chůzi a předbíhám šest závodníků. Když pak běžím, tak slyším komentář, ty cupitáš jako baletka. Říkám, vždyť ty kamínky bolí i přes ponožky. Krátky asfalt a lesík. Na 57 km jsem v Bedřichově. Poznámka, dál jsem se za jeden den ještě nedoplazil, nejvíc to bylo vloni, jen 54 km. Občerstvení a vzhůru, ale holky odběhly doprava. Kouknu raději na pozici a mapku v mobilu a vypálím rovně po další sjezdovce, mávnu na holky, že tudy. Nahoře si asi na minutku sednu a civím na další štěrk na cestě. Jeden závodník se rozbíhá rychlostí chůze, tak mu mizím. A střídavě se honím s holkami.

Z kopce, po lávce a u kostela je cedulka 60 km, teprve. Prudký kopec po červené, škoda, že jsme nedoběhli až na rozhlednu Slovanka. Pak přijde seběh roštím, borůvčím a přes klády. I tady předbíhám jednoho závodníka, ale z těch seběhů mě už trošku bolí stehna. Dole se zase osvěžuji v potoce a mířím cestou necestou k lávce. Cíl je už skoro na dosah. Zase po sjezdovce, tahle se jmenuje Lucifer, tak vzhůru do Pekla. Pak nekonečným stoupáním lesem, uf. A pak prý po asfaltce, spíš taková drť kamínků. Kolem hájenky do leva a cíííl, jupí. 68 kilometrů s převýšením 2650 metrů mi trvalo 11:15:36. Tedy 131 místo celkově a 53 místo v kategorii muži nad 36 let. Celkem doběhlo 236 závodníků z 275.

V cíli si dávám těstoviny, ke kterým mohlo být i něco jiného než pivo. Pak mě na chvilku chytla křeč do pravého lýtka a dva dny mě trochu bolela stehna, jinak OK. Rozjezdil jsem to na kole. Za mě tedy  příjemná procházka po Jizerkách jen tak nalehko bez batohu. Cíl do kopce je pro mě lepší než z kopce. Můj jediný nepřítel byl štěrk, tak zhruba půl závodu v těch ťapkách s milimetrovou podrážkou, jinak jako vždy bosky.

Díky Jizerskému Ultratrailu jsem se po 22 měsících běhání stal ultramaratoncem 🙂

A další mé fotky naleznete na: https://www.zonerama.com/TomasZahalka/Album/811657