A je tu další běžecký příběh. S Milošem jsem běžel z Kácova do Prahy. Pohodlně se usaďte a dívejte se, jaké to na 107 kilometrech s převýšením 3400 metrů bylo.
Konečně olafoterén, suneme se do kopce roštím a bahnem. A zase seběh k Sázavě, určitě ne poslední. Do kopce doporučuji radši jít, během to zas tak nevylepšíme. Dolů po modré značce si ale zapředbíhám. Zase stoupání, Miloš mistrně vytáhne hůlky. Na vyhlídce odškrtneme další kontrolu. Já se těším do Vlkovce do další hospody U Žraloka. V Sázavě ale tyto ryby asi neplavou. Název už je jasný, nad štítem visí šklebící se bota. Honza právě vybíhá ven. Nás ještě čeká vývar. Rozvážně vyjdeme ven. Zase nahoru kopcem. Pak koukám dolů, klikatá cestička v hlíně, sklouznu po svahu skoro do potoka. Zdálky točím Miloše a další, jak se statečně perou s terénem. Přes Hvězdonice následuje nezvykle dlouhá rovinka. Už poněkolikáté se předbíháme s kamarádkou Radkou, která běží padesátku. Trasu C, se psem Maxem. Ten trasu pohodově zvládá naboso…
Pohled do vytisknutého profilu ale slibuje čtyři kopečky a pak Čerčanský Chlum, který v profilu vypadá jako Sněžka, ne spíš jako Mount. Everest. Přehánět a hecovat se je třeba, půjdeme do 530 metrů nad mořem. Když už se ale po nějakých šestačtyřiceti kilometrech plazíme vysílení na kopec, přichází andělská záchrana. Přivítá nás Lída na tajné kontrole, kde je i spousta jídla ke slupnutí. Pak se běží na tu „Sněžku“ líp. Cestou ještě stíhám psát kamarádovi, který plánuje, že nás kousek doprovodí. Miloš se těší do hospody U Škvorů na frgále a letí z kopce tak, že sotva stíhám. Čerčany, 51 kilometrů za 7:45. To zatím, myslím, ujde…
Celý příběh může zhltnout na https://www.sport.cz/behani/radime/clanek/944944-reportaz-prazska-stovka-dorostenecka-trasa.html
Pár slov k výbavě: V bundě Kilpi Hurricane byla pohoda, na planině mě vítr skoro odfoukl, ale bundu neprofoukl. Pár drobností jsem měl v batůžku Kilpi https://www.sport.cz/930596-.html
Pokud jsme vás s Milošem inspirovali, poběžte Pražskou stovku příště http://www.dalkovepochody.cz/ps.htm 🙂