Malofatranská stovka 28.-29.6.2025

Z osmdesátek, za časů kdy traťové rychlosti jen klesaly, pamatuju jízdu na Slovensko na chodbičce, brrr. Místenky nebyly u ČSD dostupné ani offline 🚂 Dnes je u ČD dostupný větší luxus. Do Kolína a pak Valašským expresem s jídelním vozem do Púchova. Energii je třeba důkladně doplňovat už cestou, například svíčkovou 🍽️ Pak už len osobáčikem do Žiliny a busem do Terchové. A s Lubošem a Vítkem krátce do hospody.

Přespání v tělocvičně není ideál, někdo chrápe víc než já. Ráno dám kafe, vezmu spíš těžší batoh a jdu na start, který je v 6:00. Na začátku se běží tři kilometry po asfaltce, tempo kolem 6:30 je myslím akorát. Pak nastává ukrutné stoupání. Bojím se limitů, tak nahoře občas i předbíhám. Funím do kopce, které nemají konce. Vždyť po deseti kilometrech je tam přes jedenáct set výškových. Sešup dolů na občerstvovačku Stará dolina si užívám. Hecuju ostatní, že limit asi nedáme na půl kilometru zbývá padesát minut. Dole jsem už v 8:46, limit končí v 9:30. Výsledek zatím parádní, ale za cenu vyčerpání velkého množství energie. Prostě dobrý nápad, připálit začátek na kilu, uvidíte dál. Mám ale sebou Colu se jménem Lucie. Vloni jsem tady byl až kolem 9:20, Lucie šla taky. Ta teď našeptávala, to dáš chci tě vidět s medailí. Ale i teď je čas na DNF.

Dál postupuju s rozvahou. Velký Rozsutec to nedává zadarmo, šutry spíš skála nahoru. Místy dolů, dva turisty předbíhám, že prostě skočím. Když se to stočí dolů, je to ještě těžší, horší terén. Ale poměrně mrštně hopsám dolů. V těchto úsecích je pod kiltem lepší spodní prádlo, turistkám by prý nevadilo bez.

Sedlo Medzihronie, náskok na limit jsem si zvýšil na 1:23h, čas na posilnění na dobře zásobené občerstvovačce je. Na kopec Stoh mi to už tak nejde. Dál se to vlní a blížím se k chatě pod Chlebom. Náskok na limit 1:20h. Rozsekaný jsem výrazně míň než vloni. Počasí je lepší, není takové vedro. Takticky dávám jen patnácti minutovou pauzu a polévku. Někteří se cachtají v malém bazénku.

Tady vloni u lanovky můj příběh skončil DNF, bylo málo času dostat se do Lipovce. Letos se mi 13 EUR za lanovku dávat fakt nechce. Velký Kriváň 1709m, kde jinde na závodě zažijete na čtyřiceti kilometrech skoro 4000 výškových metrů? Ani na Malý Kriváň to není úplně po rovině. Pak se dozvídám, že v kartičce je cíl nastavený už do neděle do 14h tedy 32h celkový limit, vloni to bylo do 16h. Uvidíme, jak se s tím poperu. Přečíst si to, třeba ani nevystartuju 😀

Vítr je příjemný, krásně to větrá. Ale ono se jde ještě přes Biele Skaly? Místy si v podstatě zopakujeme lezení po šutrech jak přes Rozsutec. Turistická značka a jen pět metrů skála nahoru. Pak mě z toho ztuhne holeň, křeč. To se mi za posledních deset let nestalo. S trochou magnézia to ale rozchodím.

Prudce dolů a pak pohodově k chatě pod Klačianskou Magurou. Teď zbývá už jen šest kilometrů do Lipovce. Už s trochu rozsekanými stehny to jde hůř, pomaleji. Měl bych asi chodit jen padesátky, těchto 56 kilometrů bylo strašných, ale moc krásných. Čas 20:20, náskok čtyřicet minut na patnáctihodinový limit. Jenže to bude do kopce. Dávám desetiminutovku, těstoviny a nealko.

Vstříc lehčí půlce. Jak se to vezme, tady byla úprava trasy a naštěstí to bylo trochu kratší. Při odbočení na modrou značku mě předbíhá skupinka závodníků. Sice dobrá cesta, ale sklon se zvyšuje na tolik, že není daleko lézt po čtyřech. Šel jsem hrozně pomalu. Nahoře ale vidím tři čelovky a oni to pak balí. Já dávám nepovolený doping, řízek a zrychluju k vysílači. Místo pohybu náhlá smrt to byla už normální chůze alespoň.

Občerstvovačka Martinské hole, rotunda. Náskok na limit i tak 50 minut, uf. Trochu to tady vyluxuju. Sundám boty a kratší křeč do chodidla. A to je prý bota ochrana nohy, ale puchýře žádné. Je konec června, je logicky tedy teplo. Silný vítr na Veterné je samozřejmě subjektivní dojem a bundu nechávám v batohu.

I hodinkám zas došla šťáva, doplňují z powerbanky. Profi výpočtem by to mělo stačit do cíle. Asi třináct kilometrů k další občerstvovačce. Noční terén není nijak hrozný, ale zase to nejde rychle. Hodinky pípájí děsné časy na kilometr. Před rozedněním si lehnu do listí a dávám budíka na pět minut. Bylo by trapný zaspat limit nebo se nechat sežrat medvědem 🐻 Rychlo nabíjení mi funguje, jsem schopný vylézt na Hnilickou Kýčeru. Dolů je to tak prudký, že bych spíš doporučil válet sudy. Jako ještě že není mokro.

Dole mě zachraňuje občerstvovačka s kafem, jsem tu půl hoďky před koncem limitu. Je jasný, že jsem poslední. Už to ale nevzdám 🏃 Pěkně lesem a po louce. V dálce je už vidět ten kopec Klak. Říkám mu ošklivec se skálou nahoře, protože to pak bude dalších nepěkných sedm set výškových.

Dole na občerstvovačce Vrícko na kraji obce jsem poměrně happy. Když odcházím zbývá i do kratšího limitu 5:20h. A to by při sebevětším zoufalství mělo na nějakých jedenáct kilometrů stačit. Jako široká prudká cesta to neurychluje. Mrknu cestou na vodopád. Pak se vynořím z lesa a zase do lesa. Pekelné tři kilometry.

Ještě kousíček a otevírají se krásné výhledy. Nakonec i takový kopec je kámoš. 

Zadní voj sběračů značení je už za mnou. Zbývá jen z klikatit kopec dolů. Chtěl jsem dobít pro jistotu hodinky, ale měly kopců dost víc než já, nešlo to. Zdolané převýšení se skoro už nevejde na displej. Poslední kilometry a čas nad třicet hodin by vypadal na Facebooku děsně. Ještě dám kilometr a půl běhu tempem 7:30. Kupodivu to jde velmi dobře, energie je zpět. Krátká chůze. A jsem v Lipovci v cíli za 29:56, jupí medaile s medvědem je moje 🏅 Díky organizátorům za krásný pretěk. Ale kdo hledá akci s možností zahálkování, tahle to věru není 😀

Stupeň destrukce byl nakonec mírný, stehna jak beton a trocha rýmy. Hodinky se spokojí s 3,5 dnem regenerace. Dík za odvoz do Žiliny. Stihl jsem dřívější vlak a ve 20:44 přistál v Semilech 🚂

A ještě průlet nad trasou z hodinek zde

Tomáš Zahálka