Naposledy jsem běžel 4.6. v sobotu naboso Metternichovu výzvu 45 km. Zase bych si chtěl zaběhnout něco delšího, říkám si. Domlouvám se s Rendou Kujanem, který běží 1000 km pro vozíčkáře.
Od 13.6.2016 do 26.6.2016 přihodím na jeho projekt Cesty na vrchol Česká asociace paraplegiků – CZEPA z každého prodaného Kiltu po česku 500 Kč, který se vám bude hodit na léto. A z Magických třešňových polštářků, od ségry Marty 50 Kč, vhodných nejen na masáž znavených ťapek. Případně kupte nebo něco přihoďte také, moc díky. ČSOB částku pro vozíčkáře ještě zdvojnásobí 🙂
Vychází mi to ve čtvrtek. Je třeba vyjet vlakem už po třetí hodině ráno, přesně to, co jsem cestou na Metternichovu výzvu vynechal. V pět hodin mám ve vlaku ještě noc, chrrr. Ale před osmou vystupuji ve Svojšíně. Tedy spíš zdrhám z čelistí žraloka a bosky pádím 3 km k lesu, kde má Renda stan a kde ho v hustém lese budily srnky.
Po chvíli mého bloudění se shledáváme a vyrážíme s jeho vozíkem po silnici na Černošín. Ve dvou to pěkně utíká. Běžíme konverzačním tempem, prostě kecáme. Povrch je pro mě parádní.
11 km za námi, kouknout do mapy a na Olbramov. Cyklostezka nás vede do lesa a povrch houstne, šutry přibývají, ale jde to. Místy to teda nejde, ale stále běžíme.
Z Leskova se klikatíme silnicí. Můžete kouknout na video, jak to Rendovi běží, sviští z kopce.
Jinak valíme spíš do kopce a blížíme se k půlmaratonské vzdálenosti, lehčí hlad zaháním datlem, datluji, tedy dám si datle. Foto pauza, z mého mobilu na stojánku to vypadá, jako když hrajeme golf. René: Jaký si to uděláš, takový Tomáš! :))
Kde se vzala, tu se vzala studánka. René: Doplňujeme ionty. Křepkovická kyselka je dost železitá. Takový tekutý hřebíky :))) Bych dodal, snad nezačneme s během od píky.
Ze Svojšína mám na hodinkách skoro 27 km. V Klášteře u Teplé skočíme na něco teplého do hospody. Zrovna mají křupavou kachnu, tak dvakrát prosím. Kdyby někdo chtěl poradit, co si dát tak hodinku před půlmaratonem, tak to je ono 😀
René: Tomáš říkal, že na kachny to nejlíp lítá… 24 km za náma, tak ještě alespoň 20.
Překvapivě jsem získal spoustu energie a jsem schopný běžet a Rendovi stále stačit. Cedule Mnichov a jen 9 km, tam bych se chtěl někdy proběhnout. My pokračujeme doprava na Otročín. Přes koleje tedy Pozor vlak. Někoho napadlo vyspravit silnici emulzí, asi půl kiláku. Kamínky se mi lepí na ťapky a trochu to píchá, ale trailovky se vzorkem mám parádní.
Chodov, za chvíli bude mít Renda rozhlasový vstup. Kde nic tu nic, někdo náhodně začne opodál řezat motorovkou. Nějaké čtyři kiláky z kopce je Bečov nad Teplou, zase jsem se vrátil skoro tam, kde jsem v sobotu běžel těch oněch 45 km.
Pokračujeme k lesu, kde máme další půlmaraton za sebou. A další kopec s lesní cestou před sebou. Končíme ve Slavkovském lese. Abych měl pade, tak běhám asi dva kiláky sem tam po lese. A díky Rendovi se mi podaří přespat v lese bez spacáku, štěstí přeje nepřipraveným. Pěkné skály kolem jsou. Ty kousavé muchničky až tak ne.
Pátek, stačí vyběhnout, kousek si to prodloužit. 5 kiláků a jsou tu čedičové varhany, které stály za odbočku.
Po silnici, nebo místy spíš cestou necestou, asfalt s čouhajícími kamínky pěkně pichlá. Dorážíme do Stanovic, kde je zrovna otevřená sámoška. Snídaně je po jedenácti kilometrech tu, hurá.
To, co jsme včera pracně vystoupali a nastoupali, to prudce seběhneme do Karlových Varů.
Známé to místo, otočka na půlmaratonu, toho kde jsem se 21.5. za Světlo pro svět procházel za 1:35:38. Ještě společná fotka s Karlem IV.
Cestou k penzionu nás s vozíkem překvapí spousta schodů. Na mapy.cz nám to tu trasu vyhodilo pro kola, asi mají ve Varech zdatné cyklisty. Loučím se s Rendou a mizím na vlak. Dalších 26 km je tam. Tomáš: S Rendou Kujanem ani nevíš a máš tam pade a na ultra stačí 42,3 km 😀
Záznam tras https://www.strava.com/activities/605246247 a https://www.strava.com/activities/605034869. Na další mé fotky mrkněte zde. A další příběhy sledujte na https://www.sport.cz/behani/
Končíme, zouváme běžecké boty, ještě ne. Sobota RunTour Olomouc, kde se proběhnu jako trasér s Matyášem na 5 km za 27:49. A jako vždy s Evčou, 10 km máme za 54:11. Oba mají osobáky, spokojenost 🙂
V neděli už jen 8 km Báječný kros v Senohrabech. Po kořenech a šutrech, kde kdybych se obul, dosáhl bych asi na bednu. Takhle jsem na cílové louce bojoval, abych doběhl Milana, který mi z kopce utekl.
Ještě fotka mého obutí po těch metrech a kilometrech. Celkem 101 bosých sukňových kilometrů za 4 dny. Díky ségře Martě za medaili 🙂