21.-23.11.2025 Loučení

💯 Stovka Loučení 119 km +5656m za ❄️ mrazivých teplot za 32:28:25 🙂
České středohoří je na to jak dělané.

Cestou byla výluka, ale stihlo se to. RegioJet ze Všetat do Ústí trochu navodil atmosféru, topilo to jen u stropu. Rychle na prezentaci. Potkat se s kamarády a pak zase na vlak do zastávky Povrly-Roztoky 🚂

Olaf to odstartoval ve 23:20. A rovnou funíme do kopce, oblečení jsem trochu přehnal. Sklon jako prase, přelézání stromů, výživný kilák prostě. Dál se chodí nahoru, dolů, nahoru. Vracečka Kozí vrch, kde to dolů i lehce klouzalo. Na rozhledně Erbenova vyhlídka překvapivě není kontrola, ale stejně si vystoupám nahoru.

Po třiceti kilometrech jsem zase v Ústí v cíli, v domu Pionýrů. Pěkné místo na DNF by to bylo. Vyrážím ale s Mírou a Petrou přes Labe vstříc dalším dobrodružstvím. Hrad Střekov, vyhlídka Vysoký Ostrý, kde ty schody působí lehce namrzle. Sešup dolů, proti loňsku za světla.

Pohoda, ale najednou trasa odbočuje doleva úplně kolmo nahoru. Míra velkou kládu překročí. My menší podlezeme. Šutry zkouší pozornost všemi možnými tvary a velikostmi. Výhled Panny Marie stojí za to. Dostat se dolů taky. Terény mám rád, ale tahle šutrová hrůza mi jde pomalu.

Koukám do mobilu na další kontrolu. Velká kláda, přeskočím ji i s mobilem v ruce. V Brné u točny kontrola a zase zpátky nahoru. V kopci a pak dál jdu zhruba půl hodiny jen v tričku.

Kontrolu 16 někdo šlohnul. Pěkná cesta dolů. Ve stoupání do Čeřeniště ale dochází šťáva. Nějak to překonám a u vleku potkávám dva šedesátkaře. Rozhledna Lucemburkův kopec. Na lehátku dole si trochu zahálkuju 📷😀

V chatě dám dvě porce polévky a Birell, to bodlo. Míra a Petra tady už chvíli jsou a vyráží až po mě. Po kontrole průběžných výsledků se tam po chvíli objevila i Lucie s Petrem. Vrch Magnetovec, naštěstí mi nemagnetuje mobil a jdu stále správnou cestou. Zase chvíli s Mírou a Petrou. Tady na kopci se trasa kříží, hodinky neomylně ukazují dolů. Přes koleje a vystoupat na Bukovou horu. Jako ta zelená se furt někam odklání, cesta do leva, horší cesta.

Otevřou se dveře a vstoupí postava v bundě medvědici se zamlženými brýlemi. Je to Lucie. Do kola přes kopec Sedlo nás vyráží pět, Jirka, Marek, Petr, Lucie a já. Naštěstí cesta je poměrně lehká, až k Malému Sedlu. Dolů, ať se nezabiju, beru své hi-tech nesmeky. Gumové vylepšené šroubky z železářství.

Výstup na Sedlo je za odměnu, zrovna mi to sedlo, rychlost slušná. Ostatním říkám, že se to zhoupne, místo vrcholu další stoupání a tak dále. Ještě kolem skal a jsme na vyhlídce. Ještě že jsem tak přeobečený, na tričku péřovka a punčochy. Dle Evy mi ladí k sukni. Čepice i rukavice ještě. Teplo je mi jak v pokojíčku. Prudký sešup, s nesmeky nejsem nesmělý, jde to rychle.

Jirka s Markem se mi trochu vzdálili. Teď se půjde po zrušené trati, pro ČSD mám mínusový bod. Ještě že nadšenci opravili úsek do Zubrnic. Najednou rozpadlý most, na styl baletky si netroufám, volím kombinaci po koleni a druhou nohou za šprusle mezi. Dvě čelovky, je to zase ta Lucie a Petr. Stromy, roští a další most. Tady jsou dvě širší traverzy vedle sebe, tak to se dá normálně přejít. Pražců je nepočítaně a zase občerstvení Zubrnice, hurá. Trochu bolí pravá noha, kvůli které jsem nešel Pováží, ale to už dojdu.

Lucka rázně zavelí, za deset minut jdeme. Já to beru lážo plážo a s Markem jdeme pár minut po nich. Jak se dalo čekat, bude se stoupat na rozcestí. Klesání po širší cestě do Velkého Března. Kopec nahoru bych mohl nazvat i podle loňska usínák. Zavřu oči a čelovky přede mnou se skokem vzdálí 😀 Pak teda prozradili, že i běželi.

A ještě pár fotek, které vás vtáhnou do závodu. A kdo uvažujete o tom, že byste si také nějakou tu stovečku dali, tak si je pořádně prohlédněte a nezapomeňte, že bylo dost pod nulou.
A každou stovku půjdete i za světla i za tmy. Ale pak je to zážitek k nezaplacení!

Rychlovka do Ústí, kontrola je namotaná na značce, bystré oko jí ale vidí. Po žluté k železničnímu mostu, málem mě sežral pes, ale dobře to dopadlo. Překvapivě je tam celkem normální lávka. A už jen kousek do mírného kopečka s Markem a Jirkou do cíle.

Vítá nás Olaf, prý bylo i -15 stupňů. Pěkných a příjemných 32 hodin venku řekněme ❄️

Lucka přichází půl hodiny po mě, soupeření to bylo pěkné 💯

A ještě průlet nad trasou z hodinek zde

Tomáš Zahálka