Po týdnu jsem vyrazil na další závod, na Pečeckou desítku. Kde jsem dřív dvakrát s Jirkou dělal vodiče pro ostatní závodníky na 50 a 55 minut.
Je tu třeba Borky, ten běží jako obvykle v kroužkové košili a v kiltu. Vyzkoušel jsem si ji před závodem taky a 13 kg je fakt znát. K jeho výkonům klobouk dolů.
Trochu se naboso rozběhávám v parku. Start, zapínám hodinky po výstřelu. První kilák se naboso proplétám davem. Kamarád Jakub z Kolína točí video a hecuje, kde máš boty bejku. Můžete tak mrknout na trasu závodu.
https://youtu.be/0S3q3LB6gm4
Rozběhnutí začíná dobře, čas na kilák se blíží čtyřem minutám. Po asfaltce přes Ratenice pak mírně z kopečka a trochu nahoru. Ti nejlepší už běží zpátky. Následuje z kopečka otočka na pátém kilometru, lehce pod 21 minut, to jde. Teď mi to chvíli nejde, trochu se vydýchám. Pak ale v tunice naboso letím, co to dá. K fotce kamarád prohodil úplný – Flying Tomas.
Kamarád Enrico mě předbíhá, snažím se držet, ale nejde to. Po vyběhnutí kopce mě zdrhá. No nic, je tu spousta běžců, vždy se snažím někoho dohnat. Závěr po kostkách, podle hodinek to skoro vypadá na osobák. Hecneme se s Vráťou a běžíííme. Poslední zatáčka a pár metrů před cílem, teď je mi trochu špatně, přiznám. Píp a je to 10 km naboso za 42:42. Osobák těsně nepadl, chyběly jen tři vteřiny. Proti Ústí ale zlepšení o dvě a půl minuty. Vrátil jsem se zpátky k mým standardním bosým výkonům. Tak zase někde příště, třeba na půlmaratonu v Praze.
Nejen tyto kilometry přihodím Sportovnímu klubu vozíčkářů Praha, podpořit je můžete i vy.
Foto: Jindra Krammer KTFoto, Veronika Jiroušková, Blanka Pekárková, Jiří Šimek, Markéta Černá, honzaherda a Tomáš Zahálka