Zaparkujte auta, sedněte do křesla, začínáme a proběháme se až k Pyšelskému kopečku a ještě trochu dál. Je sobota po sedmé hodině, vyrážím vlakem ČD z Pardubic do Prahy. Z Prahy jsem sehnal super akční lístek do čtvrté třídy, jedu na nárazníku aneb na RunTour do Českých Budějovic výhodně.
Vlak za začátku jede řekněme laxně, chytí zpoždění přes 10 minut. Za Táborem, jdu po vlaku a najednou jé, to je Tomáš. Trochu se s tou běžkyní zakecám a pak ještě potkám Romana. Do Budějovic ale přijíždíme načas. Jdeme kousek na náměstí na start. RunTour běhá i spousta Báječných. Miloš strčí na fotku s Terkou a Evčou i své hodinky, schválně jestli poznáte, které to jsou?
Ve dvanáct hodin běžím jako trasér, s kamarádkou Evčou 5 km trať. Po kiláku doženeme Dana s Richardem. Prostě pohodový běh, cestou je samá sranda a psí kusy a Dan ani neví a zaběhl 5 km v kuse.
Sundavám žlutou průvodcovskou vestičku od Leontinky a na červené tričko Konečně společně beru vodičský batůžek s vlaječkou “Drž se mě a dáš to za 50 minut”. Otázka zní, koho se budu držet já, mírně znaven maratonem ve Vídni. Kilt ale zůstává leda, že by mi někdo půjčil elasťáky.
Na pětce jsem si oťapkal povrch a bosky to půjde. Výstřel, běžme. Celkem mi to překvapivě běží, tempo lehce pod 5 minut na kilák. Doháním ztrátu od výstřelu, zejména do kopečků na mosty. Do kopce to bosky běží samo, v botách snad taky, nebo ne? Předbíhám se s ostatními běžci sem tam a trochu pokecáme.
Další kopeček a pak na devátém kiláku potkám kamaráda Martina, zkušeného vodiče z řady závodů. A je tu cíl, uf. Několik vteřin počkám před bránou, než odbije 50:00. Za chvíli přiběhne Evča s trasérkou Stáňou. 55:34 je její osobák, po pětce klobouk dolů 🙂
Co by to bylo za RunTour, kdyby pak nebyla hospoda s Báječnými. Kachnu nemají, beru za vděk burgrem. Ti co přijeli busem hodnotí, jak je vlak pomalý. Pro představu bus z Prahy 2:20, vlak s vatou na výluky 2:23.
Do Pyšel bych se z Budějovic busem nedostal, vzhůru na vlak a za dalšími dobrodružstvími. Cestou začne ukrutně pršet, ale i tak vystupuji v Pyšelech a po dešti to zaříznu v lese pod širákem. Předtím ještě ukecávám Moniku, která mi ve Vídni na maratonu utekla, ať jde na Pyšelský kopeček taky.
Neděle, ona dorazí z Prahy přes hory a doly na kole. Já si doťapkám na start, povrchy v lesích vypadají slibně, snad i na závodě budou fajn. Pak tu z našeho týmu máme Petra a Andy z naboso.cz se psy Eugenem a Láskou.
Kategorie Canicross vyběhne, psi se chvíli dohadují, kdo poběží první, haf haf.
Po čtvrt hodině pak my. Vyběhnu a držím se s Monikou. Za chvíli je tu polní cesta, kamínků pár, tak ztrácím. Pak jí v lese zase doběhnu. Následuje kopeček a zatím to bosky není tak špatný zahlédl jsem vepředu Michala.
Jakmile se ale kolem čtvrtého kiláku stočí lehce kamínkatá cesta z kopce, nemám šanci a botaři mě postupně předbíhají. Ať už je to zase do kopce, jinak budu poslední. Alespoň si užívám bahno mezi prstíky.
Za fandění místních kluků překonávám štěrk a je tu občerstvovačka. Hop a skok přes potok, tedy jen přeběhnutí po lávce. A jde se na to, zase začínám dobíhat a předbíhat. Osmý kilák a pořádný táhlý kopec. Nechávám asi tak desítku běžců za sebou. Ten skoro nahoře trochu rezignovaně prohodí, je to tvoje.
Seběh a šipka do druhého kola. Běžím kratší trať, tak to mám po panelech dolů. Běžím co to dá, aby mě zas někdo nepředběhl. Vlevo, vpravo a cíííl. 10,5 km parádního krosu naboso za 1:08:42 včetně focení a kochání se. 14té místo v kategorii a v neoficiální bosé zase první místo. Přidávám záznam trasy z Endomonda. A Monika Kováříková, ta mě zase předběhla, skoro o devět minut. Její komentář: “Zatímco já trať proběhla konzervativně v botách, bosoběžec Tomáš tradičně prosvištěl lesní cestu plnou kamení a bahna v přírodní obuvi.” A všichni ještě dostáváme pěkné medaile. Mrkněte i na video ze závodu 😉
Petr se psem doběhl na druhém místě za 49:59, gratulace veliká. Andy pak za 1:18:25. Prostě jsme si to užili, i naboso a v bosých botkách se dá pobíhat po lese. Tak příště zase na Pyšelském kopečku, z Prahy to máte kousek 🙂
A ještě jsem na závěr příjemně pokecal se Soňou a Michalem z Running2.
Končíme? Tentokrát ještě ne. Monice se nechce jet na kole přes ty kopce. A ještě mírně prší, tak vyrážíme tři kiláky na vlak. Radím a ukazuji který jede a Prahu. Já razím do Benešova a pak busem do Křečovic. Co tam a víte jaký film se tam točil? Petr Daubner, jak všichni víte, ten co mě hecnul na běhání, se právě vrací z dlouhého putování.
Jdu po červené směrem na Sedlčany. Asi kilák a najednou se ze zatáčky vynoří tři poutníci. Petr Daubner, jeho táta a další známý poutník a cestovatel Petr Hirsch. Perfektní načasování a sladění setkání, jsem v té nejlepší společnosti. Petr Daubner pak k fotce: “A jsme čtyři!!! Bylo mi ctí projít se s nejznámnějším českým poutníkem a nejslavnějším českým bosonohým běžcem!!!”
V Křečovicích fotím a směju se, jak Petr s tátou před branou zemědělského družstva nacvičují krok jako Otík a pan Pávek z legendárního filmu Vesničko má středisková. Jen nápis JZD nad bránou chybí.
Následuje keška. Zase se v tom vrtáte, že jo pane doktore? A pak před Neveklovem spaní skoro pod širákem, pod stříškou když přes noc prší. Ráno mi chvilku trvá, než zahřeji své botky na provozní teplotu. Dortík a kafíčko v Neveklově bodne.
Pak 15 km ťapkání do Týnce nad Sázavou. Kde kromě okouknutí hradu, zapadneme do Staročeské jídelny. Petr hecnul, jestli si nedám kachnu. Až pak jsem si všiml, že jí opravdu mají a jen za 109 Kč a byla dobrá. To se to pošlape do kopce.
Pokračujeme do kopce po modré směrem na dolní požáry a pak na vyhlídku Panská Skála. Támhle asi 8 kilometrů vzdušnou čarou jsou Pyšely, vzpomínám na závod.
Následuje bahnitý úsek, vyjeté koleje od traktoru. V botách je to lepší obejít. Já to beru přímo a získávám novou značku bot, bahňák.
Kousek po lese a najednou se z ničeho nic zjeví bájný meč Excalibur. Vytáhnout se mi ho ale nepodařilo, asi zatím nejsem vyvolený.
Teď už to máme přes Ťeptín do Kamenice co by kamenem dohodil. A je tu závěr cesty. Petrovi cela pěší pouť trvala 291 dnů, ušel celkem 10426 kilometrů ve 12 zemích a sesbíral po cestě 1197 kešek. Prostě paráda, gratulace 🙂 Já s ním šel na začátku 400 km do Regensburgu a teď jsem stihl jen závěrečných 35 km.
Večeře u Daubnerových a zbývá se jen dostat na vlak. Beru to z Kamenice busem do Strančic a pak vlakem do Prahy a Pardubic. Galerii fotek si můžete prohlédnout zde.
Trocha statistiky:
Naboso naběháno 25,5 km a naťapkáno 50 km pro Sportovní klub vozíčkářů, svými výkony se můžete přidat a podpořit je i vy 🙂
Použito: 7 vlaků, najeto 543 km
2 autobusy, najeto 36 km
Třeba si ČD vzpomenou, až zas budou psát kolik milionů cestujících přepravili a kolik kilometrů najezdili, že nejen za 543 kilometry se skrývá jeden obyčejný běh příběh.
A na závěr, stále běží má maratonská výzva pro Světlo pro svět, mrkněte na https://www.darujme.cz/tomas-pro-svetlo/ Za každé přihození, sdílení a podporu moc díky 🙂
Tak 8.5. na maratonu v Praze, pár čísel ještě je, těším se na vás.