Dvojí život kocourka Mikeše

ABlog-MikesUž jsme ani nevěřili, že ho ještě uvidíme. Náš rezavý, lehce mourovatý kocour se zelenýma očima se po půl roce objevil na parapetu. Nejdříve jsme mysleli, že je to můra, která naráží do okna. Dnes už málokterá kočka vyskakuje na okno v obýváku. Jaká byla naše radost, když jsme zjistili, že je to náš oblíbený kocourek. Nebylo to poprvé, co odešel na delší dobu, ale 6 měsíců to nikdy nebylo.

Jakmile vběhnul dovnitř, začal radostně vrnět a neomylně si to namířil rovnou na linku a posadil se vedle lednice a mikrovlnné trouby, jako by říkal: „Tak jsem tady, kde je moje mistička?“ Z lednice jsem vyndala mističku s kočičím jídlem a hned, co jsem ji trochu ohřála, dala jsem mu ji na zem. S jakou chutí se do ní pustil.

To byla ale radost. Na to, že tu nebyl půl roku, vypadal opravdu dobře. Pěkně vypasený a ten jeho krásný kožíšek vonící senem. Jakoby se vrátil ze svého druhého života, kde se o něho buďto někdo dobře staral nebo se prostě o sebe tak krásně postaral sám. Vzala jsem ho do náruče a on byl blahem bezABlog-Mikes a mama sebe.

Po jídle se uvelebil na polštářku na židli. Byl asi tak rád, že je doma, že mu nevadily ani ostatní kočky, které přišly na večeři. Když jsem ho zvážila, byl nejtěžší ze všech našich koček, které mají pravidelné jídlo. Ostatní kocouři váží málo přes 4 kg. Mikeš má téměř 5 kg.

Mohli bychom napsat, jak šel Mikeš na vandr. Možná mu vadí společnost dalších kocourů a chce být sám. Tak se občas sebere a jde.  Jak moc by mě zajímalo, kam až se kocourek dostane. Chodí jen pár set metrů do kravína nebo chodí i kilometry daleko? Ale to je kocouří tajemství.

Škoda, že mu nemůžeme dát GPS, abychom mohli sledovat jeho cesty. A čím se asi živí, dostane někde mléko nebo mu stačí myši nebo se odváží k nějakému obydlí a tam ho krmí? Někdy z legrace říkáme, že mají u Mikeše celozávodní dovolenou a nevaří, a proto chodí domů.

To vloni, když přišel na skok domů, setkal se s našimi novými dvouměsíčními koťátky Maxem a Bubu. Vůbec se mu nelíbila, tak se najedl a zase šel.

Kočka je chytré zvíře, pamatuje si, kde je její domov. I když se jinde asi má Mikeš dobře, přijde se domů podívat. Nevíme, jak dlouho tu vydrží, ale jsme rádi za každý den. Naše kočky mají volnost, tak až zase bude mít toulavé boty, asi vyrazí. Ať tak či tak, u nás má vždy dveře otevřené a připravenou mističku s dobrým jídlem.

Mikeš se narodil u nás naší kočce Verče přesně před 5 lety. Možná přišel oslavit své narozeniny.

Můžete si přečíst Příběhy kocourka Béďi, které vycházejí ze skutečných dobrodružství našich koček.

Táňa Zahálková

Radost znamená, že člověka nic netrápí, je spokojený a zdravý duševně i fyzicky. A právě k tomu, abyste se takto cítili, slouží naše stránky. S námi budete mít ze života radost ! Náš příběh si můžete přečíst zde

Komentáře