Běchovice – Praha 27.9.2015 aneb jak jsem se stal běžcem

IMG_5853

Foto: Petr Daubner

 

Známý bosý běžec Tomáš Zahálka popisuje, jak to vlastně s během začalo.

Když tak chodíš bosky na ty výlety, přidej se na Facebooku i do skupiny Turisti z Prahy, poradil mi kamarád David. Přihlásil jsem se na první výlet a ráno 9.8.2013 nastupuji v Praze do motorového rychlíku, vybaven svačinou a další zátěží v batohu v podobě knížky a sandálů. Na Smíchově přistupuje organizátor Petr. Vlak uhání údolím Berounky. My přestupujeme v Březnici a vystupujeme v Bělčicích. Ťapkáme cestou necestou a sbíráme pár kešek. Na Třemšíně je z rozhledny už jen torzo, výhled přes stromy žádný. Přes Třemšín jsme šli i letos, já jen krátký úsek z Prahy do Regensburgu 400 kiláků. A ta rozhledna vypadá stále stejně. Petr Daubner pokračuje stále dál a už bude skoro v Santiagu de Compostela, jeho příběh můžete sledovat na https://www.facebook.com/nakonecsveta. Skopce sejdeme do Rožmitálu pod Třemšínem. Posledních pár kiláků už mi šlo z tuha, samé malé kamínky, au au. Naťapkáno kolem třiceti kiláků. Podtitul fotky z popisovaného výletu: Bosá turistika je tak trochu masochizmus.

Akce setkání Turistů z Prahy v hospodě ve Vysočanech má mnohem hojnější účast, zhruba deset lidí. Padne tam od Jitky a Petra, hele za čtrnáct dní jsou Běchovice, legendární závod už 117. ročník, běžíš? Já, zatím jsem nic neuběhl. Poznámka, po pětatřiceti letech první co by se dalo označit u mě trochu za běh byl charitativní bosý běh na Ladronce. Letos se běžel už třetí ročník Prague Barefoot Run. Deset kiláků uběhne každý, sežeň si číslo. Mám číslo a usilovně trénuji, teda jednou celé tři km a jednou skoro 5 km. Nezatěžuji se sháněním zbytečností jako speciálního běžeckého oblečení a běžeckých bot. Ve škole mi to v botách stejně nikdy neběželo a po maximálně třista metrech mě začalo píchat v boku a nemohl jsem popadnout dech. Vyrážím na Běchovice bosky v kiltu jako na ty výlety. Nervozně našlapuji na konci startovního pole. Po vyběhnutí Hrdlořezského kopečku jsem spatřil cíl za pro mě neuvěřitelných 56:46. Uf, ale stálo to za to.

V roce 2014 jsem byl už o něco úspěšnější a po maratonu rozběhanější. Běchovice 118. ročník za 44:43, nechtěl jsem tam nechat redaktorku na rozhovor moc dlouho čekat.

Foto: Ivan Procházka 2014

 

Letos jsem se chtěl ještě trochu rozhýbat a rozběhat po parádním štafetovém závodě Lidový běh, který se běhá z Valtic do Prahy, 335 km.

Foto: Tomáš Zahálka

Foto: Tomáš Zahálka

V sobotu před Běchovicemi vyrážím vlakem do Nižboru. Mám s sebou batoh se sváčou, ani nebylo třeba přidávat cihly a má tak něco přes dvě kila. Ouha, už po necelých dvou kilometrech běhu narážím na zelenou značku a na hodně nepříjemný štěrk, auvajs. Nevzdávám to a ten asi 1,5 km dlouhý úsek překonávám rychlou chůzí v tempu 10 min/km, tedy ukrutných 6 km/h. Dále to řežu po asfaltu z kopce do kopce. Pak zase kamínky do kopce, rovinka a jsem tam. Na pěkné nové dřevěné rozhledně Máminka. Menší občerstvení a už pádím dolů k silnici. Svištím pohodovým tempem 5:20 min/km směr Beroun, abych stihl do tmy doběhnout na vlak. Mám za sebou 25 km, z toho asi třetinu po štěrku, tak průměrné tempo vyšlo na 7:30 min/km.

Trénink s batohem se mi hodí. V sobotu 3.10. běžím jako vodič na čas 50 minut na RunTour na Ladronce a v neděli 11.10. vodím na Hradeckém půlmaratonu na čas 2:10. Kdo chce, tak ať se za mě lípne, těším se na vás :)

A dostáváme se k Běchovicím, již 119. ročníku. Jedu vlakem IC 550 přes Běchovice do Libně a pak osobákem zpět do Běchovic. Třeba mi příště ČD zastaví v Běchovicích rovnou, když jsou sponzorem závodu :D Krátká procházka na start a setkání se známými. Běžím za atletický klub Báječné ženy v běhu v rámci MČR, tak volba trička je jasná. Dolů zvažuji kraťasy, ano mám i ty. Kiltík nebo modrý model běžsukně ze lnu. Je nejlehčí a má kapsy, tak volím to. Volba obutí je jasná, bosé ťapky. Jdu se rozběhat, v loni se mi to osvědčilo. Kilák a půl bude stačit.

Start je tentokrát v 11:15. Vyrážím naplno a mizím vodiči na 45 minut, kterého jsem se vloni zuby nehty jen tak tak držel. Přijde mi, že všichni běží tak na 35 minut. Na hodinkách tempo 3:50 min/km a ti přede mnou mi mizí. Jeden závodník se zeptá, na kolik běžíš? Odpovím při tom tempu a po sobotních 25 km asi tak na hodinu. Trochu prostě hecuju. Na čas pod 40 minut to ale u mě vypadá jen prvních 1,5 km. Trasa se vlní mírně do kopce a tempo už začíná čtyřkou. Tak se to snažím udržet, abych měl na 5 km osobák. Povedlo se, 5 km pokořeno za 20:33.

Foto: Běchovice – Praha 2015

 

Na trati je nový asfalt, tedy výhoda pro mě. Zase trochu do kopce, přiznám, že už trochu nemůžu. Ani jsem si nevšiml, že jsem předběhl Ivana Procházku. Fotka z loňska je od něj z videa, které točil na kole. Seběh, tak ty mi moc nejdou. Tempo 3:45 a botaři se derou přede mě. A je to tady, obávaný kopeček Hrdolořezák. Zpomalím na tempo kolem 4:30 min/km a vybíhám nahoru. Tam dávám asi třívteřinovou pauzu, uf. Následuje mírnější ale táhlý kopec. Zase to rozbíhám, čas utíká a já sním. Cíííl a čistý čas 42:40. Paráda, už po třetí na závodě Běchovice – Praha padl osobák :)

V rámci MČR 67 místo z 74. Jinak celkově 439 místo z 2374 závodníků. Do příště je výzva zaběhnout pod 40 minut, ale bude to dřina. Jo, a v neoficiálním MČR bosomistrovství jsem byl první ze dvou bosoběžců na trati.

A ještě fotky ze všech ročníků, kterých jsem se zúčastnil.

BCH13TZ1293

Foto: Týna Zvelebilová www.ktfoto.com 2013 (čas 56:46)

 

Foto: Běchovice – Praha 2014 (čas 44:53)

 

BCH15VC0282

Foto: Vladislav Charvát www.ktfoto.com 2015 (čas 42:40)

 

Za dva roky, tedy do konce září 2015, naběháno 3400 km. Mé nej časy:
5 km – 20:33
Běchovice – Praha 2015 prvních 5 km
10 km – 42:40
Běchovice – Praha 2015
Půlmaraton – 1:37:57
Mattoni půlmaraton Karlovy Vary 2015
Maraton – 3:52:56
Volkswagen Maraton Praha 2015
Ultra – 11:15:36
Jizerský Ultratrail 2015, 68 km a převýšení 2650 metrů

24.10.2015 jsem si ještě trochu zlepšil osobák na půlmaratonské trati – 1:34:52 Půlmaraton Moravským krasem

19.3.2016 drobné zlepšení na 5 km trati, na čas pod 20 minut mě čeká ještě slušná dřina – 20:23 Ústecká VitaSport pětka

Své bosé kilometry věnuji Sportovnímu klubu vozíčkářů Praha přidat se a podpořit můžete i vy :)

Táňa Zahálková

Radost znamená, že člověka nic netrápí, je spokojený a zdravý duševně i fyzicky. A právě k tomu, abyste se takto cítili, slouží naše stránky. S námi budete mít ze života radost ! Náš příběh si můžete přečíst zde

Komentáře